Umíte v domě správně větrat?

Fotogalerie:

Mnozí jste už poznali, jak se změní vzduch v domě po montáži nových oken. Totéž, ale ve větší míře platí pro Sluncem ohřívané podkroví a místnosti se střešními okny. Pojďme si tedy připomenout platné zásady větrání.

Pokud člověk neumí s okny správně zacházet, tedy nevyužije možností, které konstrukce většiny výrobků nabízejí, mohou nastat a také většinou nastanou problémy: s koncentrací vlhkosti a souvisejícími jevy (např. plísněmi), s nárůstem množství CO₂, s nadměrným přehříváním interiéru atd. Větrání otevřenými okny je sice pro většinu lidí téměř instinktivní záležitostí, přesto je celková úroveň ventilace v domech často nedostatečná.

Opravdu účinná ventilace

Ventilační klapky střešních oken umožňují nepřetržitou a kvalitní výměnu vzduchu v průběhu dne bez nepříjemného průvanu. Klapka je navíc osazena fi ltrem, který zabraňuje proniknutí hmyzu, pylu nebo prachu zvenčí do obývacího prostoru. O stupeň výš je pak automaticky řízená ventilace (Velux Integra) na elektrický a solární pohon s možností programování času, dne v týdnu nebo konkrétního data. V případě deště „zaúřaduje“ dešťový senzor, okna se zavřou a otevřené zůstanou jen ventilační klapky. Nabízí se i možnost použití jednotky řízení vnitřního klimatu KRX 100, která automaticky ovládá i venkovní rolety, žaluzie a markýzy v závislosti na změnách venkovní teploty a počasí.

Zajímavý experiment

Katedra technických zařízení budov Fakulty stavební ČVUT v Praze pod vedením profesora Karla Kabeleho uskutečnila letos na jaře měření kvality vnitřního prostředí (měřilo se množství CO₂, relativní vlhkost a teplota) ve školních, ale také v domácích podkrovních prostorách. Velmi zjednodušeně řečeno, měření především potvrdila skutečnost, že kvalitu vzduchu a vnímanou kvalitu vnitřního prostředí výrazně ovlivňuje způsob větrání. Experimentální měření v podkrovním bytě probíhalo v ložnici se dvěma střešními okny (Velux), kde dvě dospělé osoby pobývaly po dobu devíti hodin (v ložnici lidé v porovnání s jinými místnostmi tráví nejvíce času bez přestávky).

V průběhu experimentu museli majitelé pečlivě dodržovat tři režimy – spát při uzavřených oknech, při automatickém otevírání podle časového programu a při větrání ventilační klapkou ve střešním okně. Pro vyjádření kvality vzduchu se měřila koncentrace CO₂ (oxidu uhličitého), tedy plynu, který je běžnou součástí vzduchu.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Výsledky pilotního měření

Noc bez větrání: v ložnici se zavřeným těsným oknem (splňujícím současné požadavky na těsnost pro pasivní domy), stoupla koncentrace CO₂ během noci ze 443 na 1 541 ppm. Kvalita vzduchu se velmi zhoršila a uživatelé si stěžovali na kvalitu spánku. Automaticky řízené větrání: krátkodobé periodické větrání pomocí automatického otevírání střešního okna každou hodinu na 3 minuty sice snížilo konečnou koncentraci CO2 na 1 358 ppm, průvodní jevy větrání – kolísání teploty a zvuk mechanických součástí zařízení – nebyly pro uživatele zcela komfortní.

MĚŘENÍ V PODKROVNÍM BYTĚ

Sledovala se místnost s plochou 16 m2 a objemem 28 m³ se dvěma střešními okny. První noc při uzavřených oknech koncentrace CO₂ stoupala, druhou noc se systémem automatického otevírání oken stoupala s poklesy při otevření oken, třetí noc bylo okno otevřené na ventilační klapku. Koncentrace CO₂ stoupala po dobu 6 hodin a pak až do rána klesala.

Ventilační klapka: toto řešení se ukázalo jako nejefektivnější. Koncentrace CO₂ rostla velmi pomalu, v nejvyšším bodě dosáhla 1 250 ppm, a při změně tlakových podmínek (zvedl se vítr a nad ránem klesla teplota) začala dokonce v průběhu noci klesat až na hodnotu kolem 1 000 ppm. Pro majitele domu s dokonale těsnicími okny z toho vyplývá, že na noc by okno mělo být buď pootevřené, nebo zafixované v nedovřené poloze. Novostavby by měly být vybaveny vždy střešními okny s integrovanou ventilační klapkou.

Pozor norma

Koncentrace CO₂ se udává poměrnou hodnotou ppm, která vyjadřuje počet miliontin v celku (zkratka je z anglického výrazu parts per million). Podle evropských norem se vnitřní prostředí budov hodnotí jako vysoce kvalitní, pokud koncentrace CO₂ není o více než 350 ppm vyšší než venku. Průměrná koncentrace CO₂ se ve venkovním vzduchu v městské zástavbě pohybuje mezi 400 a 500 ppm. Pokud je koncentrace v interiéru vyšší o více než 800 ppm, pak už hovoříme o nekvalitním prostředí. Současné předpisy udávají maximální hodnotu koncentrace CO₂ 1 500 ppm. Kromě oxidu uhličitého se v nevětrané místnosti zvyšují koncentrace dalších organických i anorganických látek a prachu (pyl, roztoči). Výskyt alergenů způsobuje astma, kašel a potíže s dechem. S kvalitou vnitřního prostředí souvisí i vlhkost, která se do vzduchu vylučuje při různých aktivitách (praní, vaření, sušení prádla, mytí) a samozřejmě z dechu a potu. Optimálně by se vlhkost měla pohybovat kolem 45 %.

Několik pravidel závěrem

Pokud výměnu vzduchu necháme na manipulaci s okenním křídlem, pak je třeba dodržovat několik trvale platných zásad. Patří k nim zejména časté a krátké větrání. Výborného výsledku lze dosáhnout využitím tzv. komínového efektu, tedy vytvořením teplotního rozdílu a rozprouděním vzduchu. Teplý vzduch je lehčí než studený, vzniká komínový efekt. Ten ovšem závisí na rozmístění oken v domě. Ideální je kombinace fasádních a střešních oken a umístění fasádních oken naproti sobě.

text: Petr Saulich, foto: Velux

Poslat Messengerem