Funkce zpevněných zahradních chodníků je dvojí - umožňují nám pohodlnou chůzi mezi záhony bez nepříjemně zablácených bot a zároveň výrazně ovlivňují charakter a podobu zahrady.

Chodníky s upraveným povrchem nejsou pro Evropana žádnou novinkou a byly zde již před staletími, po­dobně jako pergoly nebo skleníky. V zahradách a v okolí domu (protože zpevněné povrchy se týkají i přístupových cest k do­mu) je potřeba upravených komunikací diktována převážně složením půdy. V případě písčitého terénu nejsou zpevněné povrchy nutností a zahrada se bez nich obejde, ale v mnoha případech vnáší chodníky do zahrad jistý řád a formu.

Oblé, či přímočaré?

Chodníky nám pomáhají pečovat o zahradu, ale také vtiskují zahradě určitý charakter. Ten se dále odvíjí od způsobu, jakým chodníky zahradou procházejí. Mohou být přímé, a v tom případě převažuje jasně čitelný řád, nebo zakřivené. Oblé linie působí přírodnějším a odpočinkovým dojmem, lákají k procházkám a klidné chůzi.

Tisíc tváří zahrady

Uvažte také, jakou zahradu budujete a kolik na ní bude květinových záhonů a kolik záhonů užitkových. Hodláte zahradu užívat celoročně? Možná preferujete zahradu s rozsáhlými zelenými plochami, kde je prostor pro oblé linie chod­níčků, ale možná vám spíš vyhovuje chůze po trávě nebo jednoduše chodníky nepotřebujete. Ale připomínám, že chodníky nejsou vhodné jen pro zahradu, ale zajišťují pohodlnou chůzi také v okolí domu.

Například je možné zpevnit povrch pro venkovní posezení či grilování a přístup k němu a zbytek zahrady nechat nadivoko. Možností je zkrátka nespočet a řešení komunikací a jejich povrchů se musí odvíjet od konkrétní zahrady.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Šířka chodníku

Základním kritériem pro šířku chodníku je velikost zahrady. Zde by měla platit uměřenost a proporcionalita. Například na malém pozemku by příliš široká cesta působila jako pěst na oko, kdežto na velké zahradě si můžete dovolit i šířku nadstandardní. Při určování šířky se obvykle vychází z toho, kolik osob se bude chtít pohodlně po chodníku pohybovat vedle sebe.

V případě chodníků pro jednoho člověka se obvykle počítá s šířkou 40 až 60 cm, pro dvě osoby 120 cm a pro tři osoby 180 cm. Poslední údaj ale připadá v úvahu pro velké pozemky nebo parky.

Vybíráme materiál

Elegance spočívá v jednoduchosti. V praxi se vyplatí nekombinovat příliš různorodé materiály, ale použít spojení pouze dvou až tří spolu ladících prvků (např. keramická dlažba, dřevo, kámen). Pokud nepřipravuje návrh „přestavby" specializovaný architekt, je dobré počkat s rozvržením zákoutí a cestiček na zimu, kdy jsou stromy a keře bez listí a nebrání výhledu. Při výběru dlažby je nutné brát zřetel na to, že každý materiál bývá určen na jiné použití. Některé materiály se více hodí pro méně namáhané plochy; pro parkoviště a podobně vysoce exponované plochy existují dlažby zátěžové.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Aby chodník vydržel

Aby se po chodníku mohly procházet i další generace, vyplatí se dát při výběru materiálu přednost kvalitě. K základním kritériím proto patří mrazuvzdornost, nenáročnost na údržbu, odolnost proti zimnímu solení a další zátěži. Stejně tak je nutné při pokládání respektovat technologii doporučenou výrobcem a složitější výstavbu raději svěřit profesionálům.

Kámen na plocho

Mezi nejpoužívanější přírodní materiály pro venkovní zpevněné povrchy patří kámen různých druhů a forem. Nejjednodušší kamenná dlažba je sestavená z vybraných, ale nijak neupravovaných kamenů z volné přírody, takzvaná lesní dlažba. Do téhož druhu patří povrch cestiček z omletých říčních valounků. Další formou kamene pro zpevněné povrchy jsou kamenné desky nebo kostky. Desky mohou být řezané (s hladkým povrchem), nebo štípané (povrch hrubý) ve formátu obdélníkovém, čtvercovém nebo nepravidelném polygonálním tvaru.

Pravidelné formáty se dodávají v délkách 30 až 80 cm, nebo jsou stejné šířky, ale různé délky a tvoří pásy. Nepravidelné polygonální kameny se vybírají, upravují a se­stavují až na místě. Zde je nutné dopředu počítat s odpadem 20 až 30 %. Velikost polygonů by neměla být kvůli stabilitě menší než zhruba 40 x 40 cm a jejich tloušťka se obvykle pohybuje mezi 4 a 6 cm. Desky se pokládají do pískového lože.

Můj dům doporučuje

Vedle tvaru linií zahradních chodníčků je nesporně důležité také jejich barevné vyznění, které je ovlivněno materiálem. Takže pokud si chcete chodníky na zahradě zřídit, vezměte v potaz také barvu. Jinak bude působit svítivě bílý sypaný chodník, jinak přírodní kamenná či dřevěná dlažba, jinak zatravňovací betonová dlažba.

Kamenné kostky

Dlažba vytvořená z kamenných kostek umožňuje realizaci mnoha pravidelných i nepravidelných geometrických tvarů a struktur. Kostky se zhotovují z tvrdých hornin, například žuly, porfyru, melafyru nebo čediče. Obvykle se vyskytují tři druhy kostek: mozaikové (hrana 4 až 6 cm), malé dlažební kostky (hrana 8 až 10 cm) a velké dlažební kostky (12 až 16 cm). Dlažba z kostek má mnoho výhod, dá se snadno rozebrat a zase složit a má téměř neomezenou životnost. Na druhé straně patří kamenná kostková dlaž­ba k nejdražším řešením.

Betonové cesty

Obecně se dá povrch cesty rozdělit na povrch se spárami, nebo beze spár. Chodníky z betonu beze spár jsou klasické lité chodníky. Na vrstvu štěrku se nalije beton, srovná se latí a nechá se zatuhnout. Dnes se však, alespoň v občanské zástavbě od betonových chodníků upouští, protože jsou nerozebíratelné, v mrazech a hor­ku praskají a ani po stránce estetické na tom nejsou příliš slavně. Naopak betonové povrchy se spárami (desky, dlaždice a kostky) jsou velmi rozšířené a oblíbené. Není to proto, že by byly lepší než kámen, ale jsou mnohem levnější, a navíc se při výrobě dají snadno přibarvovat.

Co je to klinker?

Pokud v německém slově klinker slyšíte zvonění, tak jste na správné adrese. Jedná se totiž o mrazuvzdorné cihelné dlaždice vypalované za vysokých teplot na hranici tavení (1 100 °C) a naši předkové jim ostatně říkali zvonivky, protože díky své tvrdosti vydávají zvonivý zvuk. Klinkerové cihly jsou v zahradách a terasách velmi elegantní a jsou vhodné i pro venkovní schody (cihla s lomenými hranami). Podle složení hlíny jsou klinkery zbarveny od žluté přes červenou až po tmavohnědou se všemi meziodstíny a žíháním.

Pokládka klinkerové dlažby

Položení takové dlažby není technicky nijak náročné. Klinker zvládne vyskládat každý šikovnější kutil, ale pověřit lze pochopitelně i odborníka. Dlažba se pokládá do pískového nebo maltového lože, u venkovních ploch se upřednostňuje spíše pískový podklad.
Prvním krokem pro vznik chodníku či pojezdových ploch je výkop, do nějž se klade nosná, resp. mrazuvzdorná vrstva z drceného kameniva nebo štěrkopísku v potřebné tloušťce. Pro pochozí a pojezdné plochy je třeba zvolit různé tloušťky podkladních vrstev. Vše je nutné dostatečně zhutnit. Na tento základ poté přijde písek, do kterého se dlaždice klade. Kompletně uložená a vyspárovaná plocha se na závěr zamete a znovu zhutní.

Nakonec je vhodné hotovou dlažbu postříkat jemným proudem vody, který vplaví písek do spár a zároveň smyje z dlažby nečistoty. Pro zaručený vzhled se vyplatí používat výhradně písky, případně malty bez rozpustných solí a jiných výkvětotvorných příměsí (Wienerberger Klinker malta).

Dle potřeb investora...

Dlažbu je možné klást také na vyzrálé betonové plochy do flexibilních lepidel a spárovat flexibilními spárovacími maltami určenými pro širokou spáru. Pro dosažení ideálního vzhledu i snadného spárování u dlažeb klinker činí optimální šířka spáry 5-10 mm.

Obrubníky chodníků či celkové ukončení ploch z klinkerových dlažeb do betonového lože se provádí „naplocho" nebo „nastojato" - (takzvaně na kant) dle potřeb investora či návrhu architekta.

Samotná plocha může mít některou z kla­sických vazeb - rybinovou, parketovou, běhounovou nebo loktovou. Klinker je možné pro vytvoření oblouků či atypických způsobů vyskládání také řezat, takže konečná podoba terasy či chodníku záleží jen na fantazii jejího tvůrce.

text: Adam krejčík, foto: autor a archiv firem

Poslat Messengerem

14.05.2014 | Stavba