Místu styku fasády s terénem se říká podezdívka. Na ni přímo navazuje okapní chodník, vyspádovaný směrem od stavby. Kolem domu však najdete i jiné zpevněné plochy.

Přístupové a příjezdové komunikace, dvorek, odstavná plocha před garáží, dlážděné okolí bazénu, venkovní terasy, zahradní cesty a cestičky, místa k posezení, břehy jezírek - bezprostřední okolí domu je v mnoha případech neoddělitelnou součástí stavby. Funkční a přitom estetické ztvárnění těchto prostor dotváří celkový obraz domu, ruší bariéru mezi exteriérem a interiérem.

Jarní kroková revize

Celkový dojem a především funkčnost uměle vytvořených ploch podtrhují použité materiály a kvalita řemeslného provedení. Oba aspekty dávají hotovému dílu nutnou životnost. Právě na jaře však lze na zpevněných plochách najít nejrůznější konstrukční i povrchové, tedy „kosmetické" vady. Propadnutí, uvolnění a vyvrácení kamenů nebo dlaždic, deformace, vrásky trhlin a prasklin, drolení spojovací malty...

O viditelné problémy se z valné části postarala voda z tajícího sněhu a dešťů. Podemlela podloží, odplavila štěrk s pískem, zatekla do spár a v mrazu roztrhala dlaždice, kachle, litý beton nebo kabřincové kostky, rozhodila případné drenáže a obrubníky. Nebo jen tak vsákla do zeminy a pod kameny či plastovými bloky postupně vytvořila kaverny, které pak dílo zkázy dokonaly. Jinou příčinou může být i nadměrná zátěž (třeba od sněhové frézy), nelze vyloučit ani předchozí nekvalitní práci. Ať tak či tak, nezbývá tedy, než vyndat nářadí a vyhrnout rukávy.

Lokální zeměměřičství

Lhostejno zda budete napravovat chyby, nebo zvelebovat pozemek, v obou případech je třeba dodržovat některé trvale platné zásady. Prvotní jsou vždy zemní práce, kterým předchází vyměření a vytyčení roviny. Tedy spíše mírného sklonu (vždy směrem od domu, ze svahu a do stran, asi 1,5-2%, což odpovídá zhruba 1,5-2 cm na 1m), aby se voda neshromažďovala v loužích. K vytyčení jsou nejvhodnější železné tyče (kulatina 0,5 cm v průměru), neobejdete se ovšem bez vodováhy, nebo zednického pravítka a provázku. Na měření větších vzdáleností a ve svažitém terénu se osvědčila hadicová vodováha („šlaufka").

Pokud nemáte projekt třeba od zahradního architekta, neprohloupíte, když si dáte práci s malůvkou budoucí zpevněné plochy v odpovídajícím měřítku. Ujasněte si také účel a tím i zatížení. Příjezdová komunikace bude dozajista vystavena mnohem většímu namáhání, zátěži i opotřebování povrchu než třeba cestička ke skleníku nebo zahradnímu grilu. Geometrie se řídí jednoduchými, téměř „školními" pravidly. Kupříkladu - cesty kolem domu, vedoucí k domu a také odstavné plochy a stání pro automobily i budoucí terasy je vhodné zaměřovat vždy od stavby. Tak, aby výška včetně dláždění nebránila otevírání vstupních dveří nebo garážových vrat. Rovně vedoucí cesty stačí vyznačit ve vnějších rozích, k vytyčení kruhových ploch použijte sadu kolíků (jeden středový kolík) s provázkem na opisování poloměrů a kružnic.

A teď krumpáč s lopatou

Lze si poměrně snadno spočítat, že plocha 10 m² při hloubce výkopu 40 cm představuje zhruba 4 m³ zeminy. Slušná hromada. Hlínu a kamení je třeba vykopat, naložit, přemístit. Zpětným postupem - naložit, přivézt, vysypat, rozhrnout a zhutnit - je pak třeba zpracovat podkladní vrstvu ze štěrku a písku. Pokud pracujete na cestičce kolem domu, počítejte rovněž s vyhloubením vsakovacích jam nebo jam pro usazení zemních vpustí v místě okapních svodů. Další „rýha" vás čeká a nemine při ukládání drenáže a kopat rozhodně budete i před garážovými vraty a u vjezdu na pozemek, kam se umisťují odtokové žlábky lineárního odvodnění. A to jste se ještě nedostali k rozvozu základního stavebního materiálu.

Patříte-li tedy k majitelům rozsáhlejších latifundií, zjistěte v okolí bydliště možnost pronájmu malé stavební mechanizace (třeba multifunkčního stroje Bobcat), s nímž pak obsluha hravě a za pár hodin vyhloubí, shrne, odveze i přiveze vše nezbytné. A pokud jde o materiály, trh nabízí skutečně pestrý sortiment. Od surovin v ryze přírodní podobě až po venkovní keramické nebo betonové dlaždice, všelijaké prefabrikované stavebnice a skládačky - zámkovou dlažbu, dřevěné a plastové rošty, tvarovky apod.

Voda - úhlavní nepřítel

Jedním z důležitých předpokladů budoucího úspěchu je kvalitní odvodnění. Používají se drenážní malty a drenážní betony, plastické a vodopropustné spárovací hmoty. Voda vsáknutá do takto zhotovené vrstvy musí volně odtékat do (ze) svahu. Jinou možností je odtok vody po nepropustném povrchu buď přímo na okolní nezpevněný terén, nebo do odvodňovacích žlabů, případně do kanalizace. K tomu však potřebujete složitý, podzemní a tudíž skrytý drenážní systém, s nímž vám nejlépe poradí a také ho prakticky odborně zrealizuje jedině autorizovaná firma. Platí ovšem, že s ohledem na předpokládaný sklon plochy se musí položit a zhutnit i podklad. Lože z písku nebo kamenné drti rozhodně nesmí sloužit k ustavení roviny dlážděné plochy, neboť rozdílná vrstva lože také odlišně sesedá, což v důsledku vede právě k nerovnostem finální vrstvy.

Jak si kdo ustele

Pěší komunikace a pochozí plochy nejspíš v pohodě zvládnete sami, středně a více zatěžované pojezdové plochy ovšem vyžadují praktické zkušenosti. Výběr materiálu a postup prací se odvíjí od charakteru podloží. Konkrétním příkladem je použití štěrku, zejména drceného kameniva na jílovitém podloží. Zde je nutné aplikovat speciální geotextilii. Jiný příklad - betonové zámkové dlaždice vždy musí být kladeny na sraz a spáry se vysypávají (nejlépe několikrát) jemným křemenným pískem. Obrubníky se zásadně osazují jednou třetinou výšky do vlhké betonové směsi, pojezdové pásy pod kola automobilu musí mít minimální šířku 50 cm - a tak bychom mohli pokračovat. Častým problémem bývá také rozbahněná půda. Tu je nutné zcela odstranit a vyhloubené místo vysušit, nové a neusazené násypy zhutnit. Nikoli naráz, ale po tenčích vrstvách (zpravidla 10 cm).

Tahy na šachovnici

Jedním z důležitých požadavků na zpevněnou plochu je i optický efekt. Rozhodně nejde jen o estetickou stránku, neboť u pojezdových ploch má způsob kladení vliv právě na životnost dláždění. Roli hraje správné rozložení zátěže, stabilita a také hlučnost. Dlažební prvky by měly být pokud možno kladeny diagonálně ke směru jízdy. Zatížení se tak rozděluje na všechny čtyři strany, zadržují se smykové i točivé síly a hluk redukuje na nejmenší únosnou míru. Na zatížitelnost dlažby má vliv i výška použitých dlažebních kamenů. V případě pojezdu aut jde nejméně o 8 cm, menší kameny mohou valivé síly vytáčet a uvolňovat. Pevnost dávají do vínku i mezery mezi kameny. Kabřincová a betonová dlažba by měla mít spáry 3-5 mm. Materiál musí být mrazu a otěruvzdorný, nenasákavý, s vysokou pevností v tlaku.

Nevhodná štěrková pole

Tyto plochy jsou vhodné snad jen pro povrch chodníčků a cestiček, k lemování záhonů a k optickému „rozbití" velkých travnatých ploch. Používá se šedomodrý říční štěrk, bílý drcený vápenec, šedá drcená žula a skalní drť. V módě jsou valouny a oblázky různých průměrů. Při zakládání štěrkových ploch se vždy používá netkaná textilie, zabraňující prorůstání plevelu, přitom snadno propouštějící vodu. Tloušťka vrstvy bývá 4-5 cm, abyste se nebořili a nepoškodili podloží. Štěrk není vhodný k pojezdu automobilů a zahradní techniky.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

27.09.2013 | Stavba