Využitelnost podkrovních prostor ovlivňuje také výběr a instalace střešních oken. Hlavním posláním proskleného prvku šikmé střechy je zajistit teplo, světlo, sucho a ticho.

Střešní okna jsou sice nejméně nápadným, přesto důležitým architektonickým prvkem, proto by měla ladit s výrazem domu jako celku. To vše s ohledem na skutečnost, že výplně otvorů (fasádních, stejně jako integrovaných do střešního pláště) patří k místům, která jsou z hlediska tepelné izolace a konstrukčního řešení nejvíce problematická. 

Základní kritéria

Nekvalitní a nevhodně zvolený výrobek a samozřejmě i špatná montáž mohou v důsledku vést ke značným tepelným ztrátám, k průniku srážkové vody a vlhkosti do podstřeší, k nadměrné kondenzaci vodních par na chladné ploše skla a k některým dalším problémům ve skladbě střešního souvrství i pod ním.

Předejít zmíněným potížím lze volbou orientace, vhodného místa, způsobu montáže, druhu materiálu a konstrukčního řešení rámu i okenního křídla, typu zasklení, ovládání i účinného stínění. Umístění střešního okna vychází z funkce, kterou by mělo splňovat. Tepelné parametry výrobku jako celku je pak nutné posuzovat s ohledem na technické detaily, k nimž patří funkční napojení střešního okna na střešní plášť.

Čím se řídit při výběru

Na prvním místě úhlem (sklonem) střechy. Při sklonu v rozmezí od 45 do 90° by spodní hrana okna měla být ve výšce od 850 do 1 100 mm a horní hrana pak od 1 850 do 2 200 mm. Z uvedeného vychází rozměr, přesněji výška okna (šířku ovlivňuje vzdálenost krokví, případně trámová výměna). Na funkčnost a využitelnost interiérového prostoru má vliv denní osvětlení (alespoň hodinu denně by měly být přímo osvětleny 2/3 místnosti), přičemž tzv. zrakové pohody docílíte jedině za předpokladu, že plocha prosklení bude tvořit alespoň 1/10 až 1/8 podlahové plochy prostoru.

Důležitým kritériem je tepelný komfort. Jde o vrstvení teploty vzduchu, tedy teplotní rozdíl mezi místem 10 cm nad podlahou a místem ve výšce hlavy sedící osoby (asi 110 cm), který se měří ve vzdálenosti 50 cm od okna. Činí-li tento rozdíl méně než 1,5 K (což je 1,5 °C), pak lze hovořit o příjemném klimatu. Kvalitu okna jako celku definují zejména izolační vlastnosti zasklení, okenního rámu a křídla v hodnotách W/m²K.

Základní typy oken

Vycházejí z odlišného způsobu otevírání: kyvné křídlo, výsuvně kyvné křídlo, výklopné/kyvné křídlo. Nejběžnějším typem jsou kyvná okna, která se při otevření otáčejí kolem vodorovné osy v polovině své výšky a jejichž horní polovina se vyklápí do místnosti. Výsuvně kyvná okna mají posunutou osu otáčení do horní třetiny okna (při kyvném pohybu se okno současně vysune směrem ven, takže umožňuje neomezený výhled a pohyb v okolí okna).

A konečně výklopná/kyvná okna se při otevření vyklopí kolem horní osy ven z místnosti. Stavební otvor, ve střešním plášti spíše montážní otvor pro střešní okno, vždy musí být po celém obvodu (zejména po stranách) větší minimálně o tři centimetry. Po zabudování okna do střechy totiž občas dochází k deformaci krovu a k mírnému zkřížení okenního rámu. Některé typy střešních oken mají límec parotěsné fólie a polypropylenový zateplovací blok na rámu už z výrobního závodu.

Tyto prvky zamezují průniku vlhkosti a následné kondenzaci vodních par ve střešní konstrukci a zároveň pomáhají tepelně izolovat jak okno, tak celé podkroví. Rovnoměrnost denního osvětlení pak závisí na velikosti okna, na světelné propustnosti zasklení a především na ploše a umístění okna vzhledem k osvětlované místnosti.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

06.01.2015 | Stavba