Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google
Chlupatý kaktus a jiné sukulenty
Sukulenty mají od pradávna zvláštní přitažlivost pro většinu lidí – možná působí jejich obézní tělíčka roztomile, snad nám imponuje jejich nenáročnost, skromnost a odolnost v extrémních podmínkách, kdoví…
Většina sukulentních rostlin a kaktusů sice vyžaduje teploty neklesající pod nulu, nemalou skupinu druhů lze ale pěstovat i na běžné české zahradě. Jsou to hlavně různé druhy netřesků a rozchodníků. Zahradu mohou zdobit i nesčetné kaktusy.
Skromné rozchodníky
Rozchodníky (Sedum) možná znáte ze sluncem prohřátých skalek, během prázdnin jste jistě spatřili jejich bílé, žluté, růžové nebo červené květy. V přírodě rostou v celém mírném pásu severní polokoule, na jihu Jižní Ameriky, několik druhů roste ve střední Africe, na Madagaskaru a v ekvádorských Andách. Existuje několik stovek druhů, z nichž žádný není výrazně ošklivý, několik desítek se jich pěstuje a některé se i záměrně kříží.
Bez rozchodníků se neobejde žádná skalka, suchá zídka, střešní zahrada nebo ozeleněná střecha garáže, kde spolu s netřesky vytvoří půvabný živý kobereček. Větší druhy se uplatní v extrémně suchých partiích na plném slunci s nižší vrstvou kamenitého substrátu nebo na nepravidelně udržovaných zahradách chat a chalup. Čím dál častěji se začínají využívat i do keramických a kamenných nádob a truhlíků na terasách a balkonech. Většina rozchodníků je naprosto nenáročná, vyžadují slunečné stanoviště a sušší půdu. Množí se neobyčejně snadno, stačí oddělit zakořeněnou lodyhu; v písku zakoření i odlomený list.
Netřesky – ochrana před blesky
Podobně skromnými rostlinami jsou staré známé netřesky. Latinský název Sempervivum lze přeložit jako „vždy živý“. Netřesky jsou skutečně téměř nezničitelné a velmi oblíbené rostliny, které planě rostou v Evropě a v severní Africe. Husté kulovité růžice zdužnatělých listů vytvářejí kompaktní polštáře. Nejstarší listy v růžici usychají, ale vytrvávají na stonku. Z paždí listů vyrůstají postranní výběžky s dceřinými růžicemi, které zakořeňují. Květenství vyrůstá ze středu růžice v červnu až srpnu, po odkvětu celá rostlina odumírá a zůstávají dceřiné růžice rozrůstající se do velkých polštářů.
Dříve se netřesky vysazovaly na kamenné zídky u domů, a kde to šlo, tak i na střechy, protože se věřilo, že chrání hospodářství před úderem blesku. S vynálezem hromosvodu tato pověra pomalu upadla v zapomnění. Ačkoliv jsou netřesky rostlinky poměrně krátkověké, nechybějí v žádné skalce, natož v suché zídce, dobře se jim daří na střešních zahradách vystavených slunci. Spokojí se s minimem zeminy ve štěrbině, snadno přežijí i delší období sucha. Velmi pěkné jsou i v nádobách, například v širokých, mělkých miskách s několika kameny. Jejich kompaktní porosty jsou atraktivní i nekvetoucí díky různému vybarvení listů – mohou být stříbřité, namodralé, sivé, v různých odstínech zeleně, červené i purpurové.
Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Chlupatý kaktus
Nicméně venku je možné pěstovat i něco exotičtějšího, než jsou netřesky. Češi jsou již od dob vlastence Friče národem kaktusářů a jen málokdo v dětství nezkusil alespoň jednu ježatou kuličku pěstovat doma za oknem. Na zahradách však bývají kaktusy spíše výjimkou; ne každý je ochoten nechat své oblíbence zapadat sněhem. Nejčastěji se venku pěstují opuncie neboli nopály. Druhy, které přežijí i dvacetistupňové mrazy zcela bez poškození, pocházejí všechny ze Severní Ameriky, především ze států Nebrasky, Utahu, Nového Mexika a Kalifornie, často z horských oblastí.
Ve své domovině musejí vydržet stejné mrazy, jako bývají u nás, rozdílem však bývá úplné zimní sucho. Z těch nejotužilejších se na zahradách setkáme s různými formami poléhavých druhů Opuntia rhodantha O. phaeacantha (zvláště s varietou camanchica), O. fragilis, O. humifusa, O. polyacantha a O. xanthostemma. Tělo mají opuncie složené z plochých nebo válcovitých článků, které po odříznutí rychle koření, takže se množí velmi snadno.
Iluze amerických pouští
Z těch klasických, kulatých kaktusů se v našich podmínkách velmi dobře osvědčil například druh Echinocereus pectinatus var. castaneus s velkými růžovými květy, pocházející z hor Nového Mexika; doporučit lze i zeleně kvetoucí Echinocereus viridifl orus. Za vyzkoušení stojí také další kaktusy, čím severněji se vyskytují v přírodě, tím spíše bude jejich pěstování u nás úspěšné. Všechny druhy vyžadují vyprahlé místo na přímém slunci, chudou zem a v zimě co největší sucho.
Mnohem větším problémem než mrazy jsou podzimní a zimní měsíce studených dešťů a plískanic, kdy kaktusy vyhnijí. Tomu lze aspoň částečně zabránit dokonalou drenáží ze štěrku a písku ve vrstvě silné 20 až 40 centimetrů. Pokud máme v chráněné, k jihu orientované poloze místo, které lze dokonale odvodnit vysokou vrstvou kamení, můžeme vytvořit malou iluzi americké polopouště z juk, agáve, opuncií a suchomilných trvalek, například z rodů pupalka, dračík nebo Gaura.
text a foto: Romana Rybková
30.01.2014 | Zahrada
Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google