Krásné květy fuchsie

Zahrada

Fotogalerie:

Fuchsie patří k nejkrásnějším kvetoucím keřům oranžerií a zimních zahrad. Původních planých druhů známe více než šedesát, setkáváme se však především s velkokvětými hybridy. Šlechtitelé jich vypěstovali tisíce.

Říká se, že doba největší slávy fuchsií skončila s první republikou; s vlhčími a chladnějšími byty. Dnes se opět vracejí do módy spolu s dalšími květinami našich babiček. Jejich zvláštní, obtížně popsatelné kouzlo chytá za srdce další a další generace. Fuchsie se rozhodně nikdy nestanou květinami zapomenutými.

Odkud se fuchsie vzaly

Fuchsie jsou doma především ve vysokých horách Střední a Jižní Ameriky, několik druhů se vyskytuje i na Antilách a na severu Nového Zélandu. Rostou především v mlžných horských lesích, na mýtinách a okrajích, kde je dostatek světla. Najdeme tady droboučké plazivé keříky, jako například novozélandský druh Fuchsia procumbens, jehož slabé větévky ochotně koření a vytvářejí rozměrné polštáře. Hezké, ale barevně nenápadné kvítky mívají délku asi osm milimetrů. Opakem je novozélandský druh Fuchsia excorticata, stromovitá fuchsie dorůstající do desetimetrové výšky s kmenem, který může dosáhnout až tři čtvrtě metru v průměru.

Střídavé listy jsou až devět centimetrů dlouhé; jednotlivé asi centimetr dlouhé květy vyrůstají z kmene a větví. Jistou raritu představuje epifyticky rostoucí peruánský druh Fuchsia tuberosa - asi metrový keřík se zelenými přibližně osm centimetrů dlouhými květy, jehož kořeny hlízovitě tloustnou. Milovníci miniatur si přijdou na své ve středním Mexiku, kde například v horských sedlech mezi sopkami Popokatepetl a Ixtaccíhuatl roste Fuchsia microphylla.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Keř je v dospělosti sice metrový, ale široce kopinaté lístky má dlouhé jen 0,5 až 2 centimetry a sytě červené kvítky necelý centimetr. Také červené, ale drobnější, sotva poloviční květy má Fuchsia minimiflora. Drobnokvětých druhů je více, pěstují se však téměř výhradně v botanických zahradách nebo ve sbírkách nadšenců.

Křížení a šlechtění fuchsií

První fuchsie se v Evropě objevily již koncem 18. století, většina druhů pak v první polovině 19. století a bez nadsázky lze říci, že způsobily pravou senzaci. Pěstitelé záhy přišli na to, že většina druhů se ochotně kříží, a tak již v roce 1830 vznikla Fuchsia x bacillaris ze dvou drobnokvětých mexických druhů F. microphylla a F. thymifolia. O necelých 50 let později uvedla firma Veitch & Son na trh velkokvěté atraktivní hybridy, podobné těm dnešním. Na jejich vzniku se podílely F. boliviana, F. triphylla, F. corymbiflora, F. venusta, F. lycioides a další.

Šlechtění fuchsií není doménou jen světoznámých firem, tyto květiny dávají prostor i menším šlechtitelům, kteří mají k dispozici jen zahradu a malý skleník nebo chladné chodby k přezimování. V šedesátých letech 19. století například v plnokvětých odrůdách fuchsií vynikl brněnský zahradník a šlechtitel F. N. Twrdy, který uvedl na náš i zahraniční trh přes stovku odrůd. Známým pěstitelem byl i vrchnostenský lékař v Herálci u Humpolce pan Štika, jehož fuchsie 'Márinka', kterou pojmenoval po své dceři, je dodnes velmi hledanou a oblíbenou odrůdou.

Ke konci století se do křížení postupně zapojily další druhy, hlavně velmi otužilá F. magellanica, která snese i mrazy hluboko pod nulou a na chráněných místech přežije mírnější zimu i u nás. V současné době se na trhu každoročně objevuje několik desítek novinek, především do závěsných nádob a okenních truhlíků.

Rada odborníka

Pokud se rozhodnete věnovat fuchsiím větší pozornost, zkuste se spojit s kluby jejich pěstitelů, zvláště anglickými nebo kalifornskými, jejichž adresy najdete na internetu. Za menší poplatek většinou dostanete jejich časopis (většina těchto organizací si vydává vlastní tiskovinu) a hlavně získáte možnost výměny rostlin, semen a zkušeností s pěstováním. U nás najdete krásnou sbírku v zahradě zámku Buchlovice, kde si můžete vybrat z několika desítek kultivarů a dokonce i některých původních druhů.

Pěstujeme fuchsie

Pěstování fuchsií bývá snadné, ovšem pouze tam, kde mají podmínky podobné jako „doma", tedy ve vysokých tropických a subtropických horách, kde teploty téměř nikdy nevystupují přes 25 °C, často prší a je tu stále dost vysoká vzdušná vlhkost a svěží vítr. Nemají rády prudké slunce, vedro a suchý vzduch, proto se jim málokdy daří ve městech na balkonech panelových domů nebo v moderních vytápěných objektech.

Jsou to však vynikající květiny do starších vesnických domků, kde není dokonalá izolace, do zastíněných vlhkých dvorků, skvěle se jim daří v podhorských oblastech, na vysočinách, v zalesněných chatových regionech nebo v údolích řek, která profukuje chladnější vlhký vítr. Fuchsie lze pěstovat i v dobře větraných zimních zahradách, záleží však na výběru - některým odrůdám podmínky mohou vyhovovat a porostou skvěle, jiné se budou trápit přes veškerou péči.

Mladé rostlinky rostou poměrně rychle

Fuchsie množíme stejně snadno řízkováním jako výsevem semen. K dostání občas bývají semena rychle rostoucích odrůd, které vykvetou jen několik měsíců od vyklíčení. Vyséváme je pod povrch zeminy, klíčí ve tmě a mladé rostlinky rostou poměrně rychle - mohou vytvořit první poupata ještě téhož roku. Vysazujeme je do lehké rašelinné zeminy s přídavkem písku, vyhovuje i lesní hrabanka nebo kvalitní kompostová zem. V létě jim prospěje umístění venku, většinou na balkonech, terasách nebo jako mobilní zeleň v zahradách na světlém místě, ale ne na plném slunci.

V zimě potřebují omezit zálivku a přesunout na světlé místo s teplotami kolem 10 °C (postačí chodba domu). Již na podzim, anebo přinejhorším v předjaří, rostliny hluboce seřízneme, abychom podpořili větvení a růst, přitom je i přesazujeme do nepříliš velkých nádob. V městských podmínkách a suchém vzduchu mívají potíže s molicemi.

text a foto: Romana Rybková

Poslat Messengerem