Mikroklimata v ekozahradě

Představte si výlet přírodou, krásný, slunný, ale ne moc horký den, příjemný vánek, všude vůně – příjemných míst k posezení najdete spousty. Můžete si pro piknik vybrat místo ve stínu pod stromem, na rozkvetlé louce, vedle chladivého potůčku, na vyhřáté skále, nebo pod skalním převisem, kam paprsky nikdy nesvítí. Rozdílu prostředí na rozmanitých místech se říká mikroklima. Jaké mikroklima vytvoříte v různých částech zahrady, je důležité nejen pro vás.

Sázet rostliny a vytvářet design zahrady je potřeba z 80 % srdcem a vnitřním cítěním a z 20 % hlavou na základě informací. Proto níže uvedené informace o mikroklimatech nemají sloužit ke kategorizaci a logickému zatřídění, nýbrž k hlubšímu pochopení, co nám a rostlinám nabízejí. Ve skutečnosti žádné mikroklima není stejné, stejně jako žádná sněhová vločka nebo otisk palce nemá ve světě přesnou kopii. Mnohá i malá místa jsou kombinací několika mikroklimat zároveň.

Slunné mikroklima

Na jaře potřebujeme, aby sluneční paprsky ohřály zem, probudily spící rostliny, umožnily výsev semínek na záhony i ve skleníku. Slunce umožňuje dozrávat sladkým plodům, kvést a vonět nádherným trvalkám, v bylinkách vytváří aromatické esence a nám se bez něj nechce koupat ve studené vodě. Někde stačí slunce méně, třeba jen pár hodin denně, v jiných místech ho můžeme ještě gradovat. Taková jižní zeď místní klima hodně oteplí, což vyhovuje vinné révě nebo meruňkám. Hladina rybníčku odráží šikmo dopadající sluneční paprsky do korun stromů za ním, stejně jako se koule odráží při biliáru, nebo takto může ohřívat přilehlý svah. Říká se tomu sluneční nebo tepelná past.

Světoznámý alpský farmář Sepp Holzer takto pěstuje teplomilné rostliny i vysoko v horách. V ekozahradě se nabízí design ve tvaru podkovy, otevřené k jihu. Zadní strana, severní, je vysázená z vyšších stromů, kryje „záda“. Boky, východ i západ, jsou tvořeny pozvolně klesající vegetací, přes kterou vycházející i zapadající slunko do pasti svítí. Efekt zvýšíme umístěním kusů skal, velkými balvany, akumulujícími teplo. Slunce je pohon pro naši zahradu. I tam dole, pod korunami stromů, kde my máme stín, existuje patro nad našimi hlavami, které nasává slunce, vyrábí kyslík a biomasu, jedlou i mulčovací. Slunce přímo před domem je příjemné v zimě, méně již v létě.

Vhodně vysazené listnáče za nás samy řeší klimatizaci. Listy na podzim opadají a vzácné zimní slunce nám ohřívá byt. Opadavé popínavky na jižní pergole dělají podobnou funkci. Rostliny se neolisťují všechny ve stejný čas, jsou tam velké rozdíly. Jako jeden z posledních se do listů obléká morušovník, nesebere tedy rostlinám pod ním nebo našim oknům jarní slunce tak brzy.

 Stinné mikroklima

Tam, kam slunce nesvítí, začíná jaro o dny a týdny později. Může tam zůstávat déle sníh nebo zmrzlá zem. Pod listnatým stromem, než se z jara olistí, bude dostatek slunce pro jarní cibuloviny, ale v létě tam skrze listy proniknou sluneční paprsky jen náhodně. Na severní straně zdi nebo domu je stín konstantnější, včetně jara, s výjimkou letních časných východů a pozdních západů slunce. Vyhovuje to stínomilným druhům trvalek a dřevin, které obvykle poznáme podle širších větších listů a tmavší zelené barvy. Velká listová plocha jim umožní chytit maximum vzácného světla pro fotosyntézu. Vodní plocha ve stínu méně trpí odparem vody, vodní rostliny budou méně bujné.

Ve stínu stromu padá hodně listí, které je dobré pro úrodnost a vlhkost v půdě, vytváří přirozený mulč. Může ale přemulčovat drobné rostlinky a zahubit je, nebo se usazovat na dně vodních prvků. Některá místa jsou stinná jen v zimě, na jaře a na podzim, když slunce putuje nízko po obzoru, ale jsou slunná v létě, když svítí „z vysoka“. Každopádně se zde vyhneme vytváření zeleninových záhonků, kopečků pro středomořské bylinky, výsadbě choulostivých a sluncomilných dřevin, stavění skleníků, bazénů atd. Severní strana domu může být ale v parném létě atraktivní pro posezení. Pergoly tedy nemusí být vždy jen jižněji orientované. Kompost, sklad dřeva, dílna, altán, ohniště... to vše zde může být. Výběr krásných trvalek i dřevin do stínu a polostínu je poměrně velký. Při navrhování řešíme ještě nároky na vláhu a pH půdy.

Vlhké a suché mikroklima

Voda se stahuje do níže položených míst, která mohou být slunná i stinná. Stínicí prvek může odebírat vodu, nebo ji naopak zadržovat. Bříza, vrba nebo topol sají hodně vody a z půdy ji tak vypaří. Každý strom dost vody v teplé sezoně odpařuje, ale zároveň stíní a tahá vodu z hloubek. Výrazně svou přítomností zpříjemňuje klima kolem sebe. Listnáče vylepšují půdu o humus a ten je též rezervoárem vláhy. Krajina bez stromů v konečném důsledku vysychá více nežli holá krajina.

Tam půda nemá ochranu před sluncem a vysušujícím větrem. Betonové základy zdí také sají vodu z okolí, vedle zdi na jedné straně vzniká i „srážkový stín“ tím, že při dešti, který díky větru padá šikmo, voda steče po zdi na jednu stranu a kousek za ní, na druhé straně, je sucho. Některá zeď ale může sloužit jako podzemní bariéra, o kterou se zarazí voda stékající svahem dolů, čímž vytvoří většinou nežádoucí vlhko (hlavně pro dům). Vše, co leží na půdním povrchu, zamezuje nějakým způsobem odparu vody.

Mělo by to ale i vodu pod sebe pustit. Mulčovací materiály (sláma, seno, listí, kůra) skrz sebe déšť pustí, ale odpar zastaví. Pod betonovými deskami, plastovými fóliemi nebo přesahy střech bývá sucho, nestéká-li tam voda odjinud. Nadměrné vlhko i sucho lze využít. Suchomilné rostlinky přežijí zimu jen na propustném vyvýšeném místě, jinak jim uhnijí kořeny. Pro vlhká místa máme hojnost krásných vlhkomilných až bahenních rostlin. Zajímavou ukázkou všech žádoucích extrémů je v permakultuře bylinková spirála, suchá nahoře, s nížinkou a zakopanou vanou v úpatí dole.

Jak mikroklima změnit

Nejjednodušší je respektovat stávající stav a přizpůsobit mu design. Není-li to možné, estetické, praktické nebo žádoucí, zvažujeme změnu mikroklimatu. Pokácení stínícího stromu, zbourání nepotřebné stavby, přikoupení slunných polí pro rodový statek – to vše jsou cesty, jak rozšířit slunné teplé mikroklima. Stín vytvoříme třeba sázením velkých dřevin nebo popnutím pergoly. Kaštanovník má mnohem temnější stín než jeřáb, jasan dává krásné rozptýlené světlo, ale vyžere většinu živin z okolí, bříza vysušuje... dále od domu a záhonů se lesní stromy uplatní skvěle, poblíž obývané části ekozahrady vytváříme stín raději z osvědčených ovocných stromů (jabloně, hrušně, slivoně, třešně...).

Vybíráme jejich růstový tvar tak, aby podnož byla plně vzrůstná (nebo je pěstujeme pravokořenné, tedy na vlastních kořenech) a ve tvaru vysokokmenu, aby se pod nimi dalo chodit. Zákrsek nejenže neposkytne dostatek stínu, nedá se pod ním chodit, ale také žije jen krátce. Mnoho lidí trápí sucho. Pro zadržení dešťové vody ve svazích, jsou-li suché, vytváříme tzv. svejly. Svejl je vodorovný příkop, který je vždy po vrstevnici a nikam nevede. Voda se v něm zachytí a vsákne.

Říká se tomu i „zásak“. Normálně by stekla pod svah, ale takto každým rokem více a důkladněji zúrodňuje půdní profil i ve svahu. Sice stále i pod zemí driftuje dolů, ale velice pomalu. Stromy stihnou vláhu využít. Řešením opačného případu, to jest například nadměrné vlhko stahující se k domu, je odvodňovací stoka ve svahu nad stavbou. Vodu lze směrovat jinam, ke stromům nebo do rybníčku. Předkové využívali i břízy k vysoušení přemokřených míst. Tam, kam se stahuje nadměrné vlhko, ale ničemu nevadí, je možné vyhloubit tůňku nebo jezírko. V suchém mikroklimatu také vodní plocha rybníčku nebo zakopané vany s rostlinami zpříjemní své okolí a reguluje teplotu a vlhkost vzduchu.

Můžeme tvořit i minimikroklimata. Před velkým balvanem je více teplo, za ním je více chladno, pod ním se drží vláha. Dřevo ve formě klád nebo trámů můžeme zakopat a nad něj vysadit vlhkomilnější rostliny, bude pod zemí sloužit desítky let jako zásobárna vlhkosti pro kořeny. Hromady větví, písku, kamení, prken, cihel, když je šikovně osázíme, skryjeme nebo esteticky začleníme, se stanou domovem mnoha užitečných tvorů. Suché, jižně orientované zídky jsou parádní ukázkou tvorby středomořského mikroklimatu pro bylinky, skalničky a ještěrky.

text a foto: Jaroslav Svoboda

Poslat Messengerem

07.07.2015 | Zahrada