Růže jsou neuvěřitelně různorodou skupinou rostlin. Jednotlivé druhy a odrůdy se liší barvou a velikostí květu, jeho plností, tvarem keře i celkovým vzrůstem. Vybírat můžete od zakrslých a plazivých forem přes různě velké vzpřímené keře až po pnoucí dlouhány – a o těch si něco povíme.

Skupina pnoucích růží se dělí na klasické popínavé růže (climbery), které rostou do výšky 2 až 4 metrů, a na tzv. ramblery, tedy divočejší růže, které mají v genech schopnost šplhat díky pevným a zahnutým trnům do korun stromů a dosahovat délky až 8 metrů. Kvetou většinou jen jednou v roce. V dnešních zahradách se uplatní především prvně jmenovaná skupina climberů, které mají mnoho skvělých odrůd a navíc většinou kvetou opakovaně.

Vertikální růst

Florentina je vynikající naprosto odolná pnoucí růže v klasické červené barvě. Díky svým vlastnostem se hodí i pro pěstování v kontejneruVýhodou popínavých růží je efekt velké rostliny, která ale zabírá na zahradě velmi malé místo. Dá se tedy uplatnit i tam, kde již není pro běžné okrasné rostliny dostatek prostoru – například u zdi, mezi dlažbou, ve škvíře zpevněných ploch.

Každá popínavá růže potřebuje oporu, po které se může pnout. Může to být treláž na zdi nebo jen drátěný plot, ale krásná bude na oblouku, pergole nebo na obelisku. Opory pro pnoucí růže musí splňovat několik kritérií. Musí být pevné, z trvanlivých materiálů a dobře ukotvené do země nebo ke zdi. Z treláží lze vytvářet i kvetoucí zástěny, obelisky zase vyniknou jako soliterní vertikály a zdobí zahradu i v zimním období. Romantiku vnesou do zahrady růžové oblouky a rozkvetlá loubí.

Bez předsudků

Růže jsou často spojovány s předsudky. Mezi nejvíce zavádějící patří ten, že růže je náročná rostlina se složitou péčí. Opak je pravdou – moderní odrůdy si zachovaly skromnost divokých růží a díky pečlivému šlechtění jsou i mimořádně odolné a nenáročné. Mají rády slunce, alespoň půl dne. Půdy vybírejte hlinitopísčité, mohou být i mírně kamenité a s malým obsahem humusu, ale vzdušné a propustné. Růže má velmi hluboké kořeny, které si po pár letech najdou samy vodu a díky tomu snáší současná vedra a sucha na zahradách velmi dobře i bez častého zalévání.

Pnoucí růže Jasmina umístěte v blízkosti zahradního posezení, abyste vychutnali nejen krásu, ale i vůni jejích květů

Důležité je správné zasázení. Těžší půdu vylehčete betonářským pískem a jámu v málo propustných půdách vykopejte alespoň 50 cm hlubokou. Sazenici umístěte tak, aby místo štěpování bylo cca 5 cm pod okolním terénem. V prvních týdnech po zasázení zajistěte dostatečnou zálivku, v dalších letech stačí zalévat jednou za čtrnáct dní, ale vydatně. Pokud má růže možnost jít svými kořeny do hloubky, za tři až čtyři roky si již s vodou vystačí sama.

Také čtěte: Jahody, jak je neznáte

Standardní péče

Otevřené květy pnoucí růže Bajazzo lákají spoustu užitečného hmyzu na svůj nektar. Svítivá barva se postará o pohledový akcentPéče o pnoucí růže je podobná jako u všech jiných skupin růží. Střih provádějte vždy na jaře, zpravidla koncem března – resp. v době, kdy začíná kvést zlatice (Forsithya).

Pnoucí růže neřežte hluboko, odstraňujte poškozené a příliš staré výhony. Jako základ veďte 3–6 výhonů nahoru a ty pak zakraťte do dvou až tří pater, kdy jedno patro končí 50 cm nad zemí, druhé 100 cm a třetí ještě výše podle potřeby. Z těchto výhonů pak veďte letorosty horizontálně, aby vyplnily celou plochu a podpořily kvetení. Je to jako u ovocných dřevin – čím je výhon vodorovnější, tím lépe kvete. Na podzim zakraťte jen přerostlé části rostliny, u kterých hrozí vylomení větrem či sněhem.

Růže jsou dlouhověké rostliny, které se za správnou péči královsky odmění. Zásadní ale je vybírat mezi rezistentními odrůdami. Moderní šlechtění přineslo spoustu odolných růží, které nevyžadují chemickou ochranu proti houbovým chorobám (padlí, černá skvrnitost).

Text: Vlaďka Prouzová | Foto: autorka a Jiří Prouza

logo MessengerPoslat Messengerem