Schodiště coby konstrukční prvek musí splňovat řadu ergonomických, technických a bezpečnostních požadavků. Pokud se stane přímou součástí interiéru, technika povýší do kategorie estetiky.

Otevřené schodiště coby součást společného obývacího prostoru nabízí řadu praktických výhod. Především šetří místo – odpadají zbytečné chodby a příčky, zkracuje a zjednodušuje komunikaci „na výšku“, přímo propojuje jednotlivá podlaží, otevírá volný prostup denního světla a našly by se jistě i další argumenty pro. Zabere poměrně velkou plochu a používáme jej každý den, takže je třeba nejprve důkladně promyslet, kam jej umístit. Rozhodnutí závisí především na dispozici domu a konstrukčním řešení.

Místo činu

Schodiště má zásadní vliv na fungování domu, proto je třeba jeho tvar, velikost a umístění vždy řešit již ve fázi architektonické studie domu. Otevřené schodiště nejčastěji spojuje společný obytný prostor (přízemí) a ložnice či dětské pokoje v patře (v podkroví). V takovémto případě je často frekventované, a proto má své místo v centru dispozice tak, aby hlavní komunikační linie byly pokud možno přímé a co nejkratší.

Vyhněte se „obíhačkám“ a složitým rafinovaným řešením. Žijeme  v době permanentního každodenního chvatu, kdy čas se počítá na vteřiny a složité komunikace by jen komplikovaly každodenní život. U schodiště méně frekventovaného, které vede např. do pracovny, pokoje pro hosty apod., se tak velké nároky na umístění nekladou.

Plocha schodiště

Nejčastější dispoziční variantou je schodiště dvouramenné – zabere plochu o velikosti nejméně cca 2 x 4,2 m (včetně mezipodesty), kotví se do dvou bočních nosných stěn, případně do podlahy a stropu. Schodiště jednoramenné (1 x 6 m) „potřebuje“ alespoň jednu boční nosnou stěnu. Existují i samonosné a závěsné konstrukce, které nevyžadují pozici přímo u nosných stěn.

Některé lze instalovat do interiéru i dodatečně, např. při rekonstrukci. Vždy je třeba počítat ještě s dostatečnou volnou nástupní plochou. Schodiště točitá, víceramenná či složitějších lomených tvarů se navrhují individuálně, je jim třeba věnovat zvýšenou pozornost, více místa a zpravidla i více finančních prostředků. Než se rozhodnete pro na pohled atraktivní složitý tvar, ověřte si, zda je bezpečný (pozor na ostré rohy a vysoké stupně) a zda zvládnete po takovémto schodišti také vystěhovat postel či skříň do patra.

Pohledná dominanta 

Otevřené schodiště bude v interiéru vždy nepřehlédnutelným prvkem. Je na vás, zda z něj učiníte výtvarnou dominantu, či se jej budete snažit spíše nenásilně začlenit do prostoru. Jednotícím prvkem je například stejná podlahová krytina a obložení schodišťových stupňů. Materiálových možností se nabízí bezpočet, od železobetonu přes kov (nerez ocel, pororošt, „černý“ ocelový plech apod.) až po sklo a dřevo.

Dominantní roli schodiště zvýrazníte jak jeho polohou, tak tvarem, barevností a materiály, které kontrastují s ostatním vybavením interiéru. Plné schodiště z betonu či dřeva bude vždy působit masivním, poněkud těžkým dojmem, hodí se do velkého světlého prostoru. Subtilní varianty z oceli a dřeva či oceli a skla působí lehce a vzdušně a opticky dobře zapadnou  do každého interiéru. Nezbytnou součástí každého schodiště je zábradlí, které musí odpovídat bezpečnostním normám, často navzdory estetickým představám. Zvolíte-li ocelová lanka a tenké ocelové profily, případně čiré bezpečnostní sklo nebo síť, stává se toto „nutné zlo“ téměř neviditelným. 

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Poslat Messengerem

24.11.2014 | Interiér