Není vždy nutné vytápět celý dům, když si chcete užít tepla. V přechodném období mezi létem a zimou stačí občas zatopit v krbu nebo využít lokální elektrické topení.

Zatímco o úspornosti přitápění dřevem v krbu nikdo nepochybuje, o spotřebičích, které se zapojují do elektrické zásuvky, panují mezi spořivými uživateli značné pochybnosti.

V úvahu je ale třeba vzít více faktorů (například i uživatelské pohodlí a výhodnější sazbu za elektřinu) a kromě provozních nároků započítat i investiční náklady.

Možnosti elektrického vytápění

Existují v podstatě dvě základní možnosti elektrického topení: akumulační a přímé. K akumulačnímu vytápění slouží statická kamna (uvolňují teplo už při nabíjení jádra – cihel) či dynamická kamna (naakumulované teplo se uvolňuje regulovaně z jádra (cihel), nebo přímo do vody a teplá voda proudí do topných těles nebo do podlah). Další variantou je smíšené vytápění, kdy asi 70 % energie jde do akumulační a 30 % pak do přímotopné části systému. 

K nejpoužívanějším přímotopům patří konvektory s přímou přeměnou energie elektrické na tepelnou (tyče, spirály), sálavé panely s nízkoteplotním tokem tepla přenášeným infračerveným zářením a podlahové topení s využitím topných elektrických kabelů nebo rohoží. Úspora elektřiny v takovém případě závisí na způsobu vytápění, nastavení teplot v jednotlivých místnostech a především na regulaci.

Když se příkon rovná výkonu

Klasické přímotopy nebo jinak přímotopné konvektory jsou topidla pracující na principu tepelného proudění. Dolní částí topidla se nasává chladný vzduch, který po ohřátí topným médiem samovolně vystupuje mřížkou v horní části. Výměně vzduchu může napomoci přídavný ventilátor. 

Přímotopná zařízení se vyznačují prakticky bezeztrátovou přeměnou energie. To znamená, že dodaný příkon se téměř rovná výkonu. Přímotop tedy „vyrábí“ teplý vzduch, infrapanel produkuje infračervené záření, ohřívající stěny a okolní předměty a teprve druhotně i vzduch. Na trhu existují i hybridy obou systémů, tzv. sálavé přímotopy, což jsou konvektory speciální konstrukce, které odevzdávají určitou část dodaného příkonu formou sálání, tzn. infračerveného záření.

Výhody podlahového topení

Nejúspornější vytápění je takové, které přináší co největší efekt při minimálních nákladech a dlouhé životnosti. Podle tohoto hlediska se jako nejúspornější jeví podlahové topení. Je nízkoenergetické s nízkými průběžnými náklady, bezúdržbové se snadnou obsluhou, s maximální hygienou provozu, se škálou možností výběru energetického zdroje (solární energie, tepelné čerpadlo, kondenzační technologie atd.), s dlouhou životností a flexibilností (každá místnost může být vytápěna podle potřeby). Nabízejí se však i další varianty.

„Rychlé“ teplo v koupelně

Mezi prostory, kde není nutné topit trvale, ale pouze podle potřeby, patří jistě koupelna. Většinou tu najdete hlavní zdroj – topné žebříky, panely nebo podlahové topení – mnohde však plně postačuje doplňkový zdroj, zajišťující tzv. zónový ohřev pomocí krátkodobého sálání.

Je na místě připomenout, že pro instalaci a použití elektrických spotřebičů v koupelnách platí specifická pravidla stanovená normou ČSN 33 2000-7-701. Zásuvkový okruh musí být osazen proudovým chráničem s vybavovacím proudem maximálně 30 mA. Až na výjimky není dovoleno instalovat elektrická zařízení v prostoru vany nebo sprchového koutu. V jejich okolí až do vzdálenosti 0,6 m mohou být instalována pouze zařízení odolná proti vniknutí vody se stupněm krytí minimálně IP44.

text: Petr Saulich, foto: archiv

Poslat Messengerem

22.01.2015 | Interiér