Co je to rekuperace? Ve stručnosti řečeno jde o zpětné získávání tepla z odpadního větraného vzduchu, který z interiéru odvádíme. Rekuperace přináší úspory energie, ale především zajišťuje permanentní větrání, a tedy zdravé bydlení. Na zajímavosti týkající se moderních rekuperačních jednotek pro rodinné domy jsme se zeptali tří odborníků:          

Jaký je ekonomický přínos rekuperace pro rodinné domy?

Ing. Martin Bažant, MBA, LL.M., projektový manažer, Atrea, s. r. o.

Řízené větrání s rekuperací tepla je plně kontrolované  a jeho aktuální výkon je upravován podle aktuálních podmínek uvnitř objektu. Takovýto systém v každém okamžiku, kdy je v provozu, šetří energii. Neřízené větrání okny energii, kterou je možné do objektu vrátit, bez užitku odvádí ven. Moderní systémy pro rovnotlaké větrání dnes pracují s účinností zpětného zisku tepla vyšší než 80 %, nejúčinnější zařízení na trhu pak dosahují účinnosti vyšší než 90 %.

Pojďme si pro názornost vše podrobněji popsat na dvou stavebně stejných domech. První je větrán přirozeně, např. okny s intenzitou větrání 0,3h-1 (objekt A), a druhý je vybaven systémem rovnotlakého větrání s rekuperací tepla s účinností 85 % (objekt B). Z pohledu stavebních konstrukcí jsou oba objekty postaveny jako úsporné s podlahovou plochou 140 m2 a energeticky vztažnou plochou 160 m2. Objekt A má roční spotřebu na vytápění 54 kWh/m2, ale objekt B 42 kWh/m2. Objekt B se tak dostává do tzv. kategorie nízkoenergetických domů. První ekonomická výhoda se tak nabízí hned na začátku – výhodnější zařazení do energetických tříd v PENB (průkaz energetické náročnosti budovy). Jde tedy o zvýšení hodnoty (ceny) nemovitosti.  Druhým ekonomickým přínosem systému řízeného větrání je každoroční úspora nákladů na vytápění. Může činit 3 000–3 600 kWh za rok, finančně vyčísleno jde o úspory od 5 000–7 600 Kč/rok. Tyto hodnoty jsou zisk z rekuperace. Abychom dostali čistý přínos řízeného větrání s rekuperací, je nutné od těchto hodnot odečíst náklady na provoz v rozmezí 550–750 Kč/rok. 

Posledním ekonomickým ukazatelem je návratnost systémů. Pokud odvozujeme prostou návratnost z čísel uvedených výše, dostáváme se k horizontu přesahujícímu 10 let. Nechám na čtenářích, jak jim tato doba připadá. Osobně si myslím, že zdravé prostředí nelze penězi vyvážit.

Rekuperace vs. vzduchotechnika aneb Jaké rozdíly jsou v těchto systémech?

Ing. Pavel Burian, ředitel projekce, Enbra, a. s.

Rekuperace, obecně, je zpětné získávání tepla. Vzduchotechnika je systém technického zařízení budov, který zajišťuje požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu – odvod odpadního vzduchu z místnosti a přívod vzduchu čerstvého. Samozřejmě můžeme díky vzduchotechnice také ovlivňovat teplotu v místnosti a s ní spojenou tepelnou pohodu. Tady je průsečík a lze říci, že rekuperace je využívána jako součást vzduchotechniky.

Rekuperační výměník je složen z plechových, plastových či keramických lamel, mezi nimiž proudí vzduch. Přes plochu těchto lamel probíhá výměna tepla – vzduch přívodní se ohřívá od odpadního. Odpadní vzduch má teplotu 22 °C a více a přívodní vzduch 20 °C a méně. Pokud jej přivádíme zvenku bez úprav, mívá v zimě i minusové teploty.

Dnešní moderní rekuperační výměníky dosahují účinnosti až 90 %, tedy na ohřev větracího vzduchu nám stačí dodat pouhých 10 % energie. Právě proto jsou rekuperační výměníky velmi využívané v energeticky úsporných systémech, zejména u nízkoenergetických a pasivních domů. Je tím myšlena výměna energie, nikoliv celý systém větrání. Správný název celého
systému by zněl vzduchotechnika s rekuperací.

Jaké druhy rekuperačních jednotek dnes nejvíce využíváme a jak poznáme jejich kvalitu?

Odpovídá Libor Štorc, jednatel firmy Štorc TZB, s. r. o.

Pro větrání bytů jsou u nás dnes nejrozšířenější a nejosvědčenější deskové výměníky, tvořené mnoha k sobě navzájem spojenými deskami, mezi nimiž proudí vzduch. Přívodní a odpadní vzduch jsou od sebe vzduchotěsně odděleny, a tak dochází pouze k přestupu tepla přes tenkou stěnu výměníku. Celková plocha desek současných kvalitních protiproudých výměníků pro běžné rodinné domy je srovnatelná s plochou obývacího pokoje. Tyto výměníky se dnes vyrábějí převážně z plastů, nejkvalitnější výrobky s elektronicky komutovanými motory dosahují reálných účinností až 90 % a velmi nízké spotřeby energie, cca 0,25–0,45 Wh/m3. Nevýhodou deskových výměníků je, že při teplotách cca pod –3 °C začínají zamrzat. Tento problém je u kvalitních jednotek vyřešen inteligentními ochrannými předehřevy.

Zvláštním typem deskových výměníků jsou tzv. entalpické výměníky, kde kromě přestupu tepla dochází i k částečnému přestupu vlhkosti. Jejich desky tvoří speciální paropropustná membrána s antibakteriálním povrchem, jejíž funkce se dá přirovnat k high-tech sportovním bundám (např. ze známého materiálu Gote-tex apod.). To přináší výhodu především v zimních měsících – nedochází k vysoušení vzduchu. Nevýhodou těchto výměníků je vyšší cena.

Pro malé a jednoduché nástěnné větrací jednotky se mnohdy používají akumulační výměníky z keramiky nebo kovu. Odváděný teplý vzduch nahřívá akumulační jádro, následně je přepnut proud vzduchu a přes nahřátý výměník je přiváděn venkovní čerstvý vzduch. Jde o jednoduché řešení, nevýhodou je relativně nízká účinnost.

Další možností je využití tepelného čerpadla. Nedochází k zamrzání výměníku a v létě mohou i ochlazovat přiváděný vzduch. Nevýhodou je vysoká spotřeba energie a fakt, že tyto výměníky mohou jen topit nebo chladit (nikoliv větrat).

Pro vyhodnocení kvality větracích jednotek s rekuperací tepla jsou kromě účinnosti důležité i další faktory: vlastní spotřeba energie, hlučnost větrací jednotky, jednoduchá  obsluha, vybavenost funkcemi, jako je ochrana proti zamrzání a letní obtok výměníku apod.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Poslat Messengerem

23.10.2014 | Stavba