Dům a jeho prvky mají svoji projekční životnost. Na stavební konstrukce však působí okolní prostředí a při špatném návrhu, provedení nebo údržbě se jejich životnost zkracuje.

Vyjmenované aspekty přímo či nepřímo ovlivňují použitelnost a pochopitelně i funkčnost celého domu. Ukažme si to třeba na příkladu střešního pláště, jehož spolehlivost, daná hydroizolačními a tepelněizolačními schopnosti, garantuje provozuschopnost celého objektu. A naopak. Majitelé nemovitostí se ovšem velmi často dopouštějí chyby, řeší-li problém rekonstrukce nebo opravy střechy pouhou výměnou staré krytiny a zapomínají na ostatní.

Konstrukce jako množina prvků

Nespornou výhodou střešního krovu ze dřeva je, že byl postupně sestaven z prvočinitelů. Šlo-li konstrukci smontovat, neměl by být problém ji podle potřeby částečně rozložit nebo alespoň vyjmout z něj ten či onen nefunkční prvek. To vše pochopitelně při zachování dostatečné pevnosti a únosnosti, což je problém spadající do kompetence statika a jeho odborného posudku. Většinu poruch má na svědomí nedostatečná prostorová tuhost nosné konstrukce, na niž působí vodorovné a svislé síly.

Střecha pak vodorovně „cestuje", dochází k vybočování příčných vazeb, k postupnému uvolňování spojů a výztužných prvků, plášť se v některých místech deformuje, někdy praskají a bortí se i štítové zdi... Takovýchto závad si zpravidla všimnete, jenže to už může také být pozdě. Důležitá je tudíž prevence a včasná náprava.

Poškozené trámy a další krovové prvky se provizorně dají opravit podložením a podepřením, tzv. protézováním, injektáží, vložením, nejlépe však výměnou poškozené části za novou. Pojďme si nyní připomenout základní typy krovových konstrukcí.

Tesaři a montéři

Dříve se jednotlivé prvky krovu spojovaly převážně pomocí klasických tesařských spojů (dnes představují estetický prvek například při přiznaných stropních trámech nebo krokvích v interiéru), tedy bez jakýchkoli kovových součástí. Jedním z takových spojů je přeplátování, které lze najít ve starších domech například na styku krokví ve vrcholu krovu. Jinou variantou je osedlání (při spojení krokví s vaznicemi), dlabání apod. Mnohem častěji se však v tesařině setkáte s kovovými svorníky, hřeby, ocelovými úhelníky, skobami, speciálními vruty a šrouby a dalšími pomůckami.

Aby vlivem koroze nedocházelo k zabarvení dřeva či k jeho černání v místech styku kovu se dřevem, používají se spojovací prostředky se speciální a stálou povrchovou úpravou. K moderním spojovacím prvkům pak patří například hřebíkové příložky nebo ocelové desky s prolisovanými hroty (tzv. gang-nail) zalisované přímo do dřeva, ocelové záchytky a jiné. Předchozí i následující řádky je třeba brát spíš jen jako užitečnou informaci a nikoli jako návod jak postupovat. Ten se určitě dozvíte od pracovníků specializované firmy, která se rekonstrukcemi a opravami střech či krovů zabývá.

Nejčastější příčiny poruch

Jednou z příčin poruchy střešní konstrukce může být špatný projekt, případně nedodržení jeho dimenze, tedy únosnosti. Dochází k tomu například v důsledku změny typu střešní krytiny (betonová za pálenou, pálená za plech či šindel), vadou použitých materiálů (nedostatečně vyzrálé dřevo, nekvalitní dřevo z „druhé ruky"), výraznou změnou klimatických podmínek (změna vnitřní teploty a výrazné zvýšení relativní vlhkosti), napadením škůdci a nedostatečnou preventivní ochranou materiálu, vlivem havárie s narušením statiky jiných stavebních konstrukcí (kroupy, tornáda, laviny, vichřice, požár) a vinou zanedbané či zcela opomíjené údržby (nátěry, konzervace, opravy mechanického poškození, utěsnění atd.).

K častým příčinám narušení dřevěných prvků krovu náleží i změna způsobu užívání objektu - realizace půdní vestavby s vikýři, střešními okny či světlíky a střešní nástavby - s nesprávným konstrukčním řešením detailů. K poruchám může dojít i vinou nekvalitní či neodborné řemeslné práce při montáži. A konečně - k atakům na předpokládanou životnost konstrukčních prvků a krovu jako celku může dojít ze strany tzv. okrajových podmínek, tedy vlivem chemického složení exhalací, otřesy v důsledku zprovoznění nedaleké frekventované komunikace, blízkosti letiště apod.

Konstrukční a technologické závady

Právě v letním období je čas zkontrolovat stav střechy a v případě potřeby přijmout a hlavně prakticky zrealizovat adekvátní opaření. K problematickým patří především místa, kde byly dřevěné konstrukce předčasně uzavřeny do zdiva. Mokré procesy se dozajista projevily právě na dřevu. Zvlášť ve starších domech se často ukládala stavební suť za pozednice a jak známo, suť je dokonalým rezervoárem vody. V mezipodlaží vlhkých objektů někdy zcela chybí větrací kanálky, jindy dochází k zavátí sněhu, nebo přímo k zatékání dešťové vody a podobných „drobností" se na každé stavbě najde spousta.

Dřevo jako přírodní materiál může být degradováno abiotickými faktory a biotickými vlivy. Zopakujme si, že k abiotickým faktorům patří světlo, teplo, kyseliny a zásady, v důsledku jejichž působení dochází k chemické korozi a mechanické abrazi. Biotickými vlivy jsou myšleny houby napadající dřevo a dřevokazný hmyz. Ale ať už vaši střechu nad hlavou poškodilo cokoli, je třeba přijmou striktní opatření. Přivolaný statik určí, zda je nezbytně nutné vyměnit celé trámy, nebo „jen" dílčí prvky.

Platí zde, že všechny nově vkládané prv­ky musí svojí dimenzí odpovídat stávajícím. Jde o práci vysoce odbornou a proto zde nemá místo amatérizmus a domácí kutilství. Lokálně poškozené trámy (jejich uhnilé konce) je možné opravit zmíněným protézováním, kdy se poškozené části trámů odříznou s do­statečným přesahem pro šikmé přeplátování. Spoj lze zajistit buď dřevěnými kolíky nebo spojovacími prvky. Pokud jsou trámy zatížené na tah, spoj se doplňuje vloženým perem (dřevěným špalíčkem či zaráženým klínem) nebo zámkem, aby nedošlo k uklouznutí staré a nové části trámu v místě nastavení.

Nová střecha na nový krov?

Slabinou většiny starších střech je právě jejich celkový zdravotní stav. Podepsal se na něm nejen fyzický věk, sama příroda a často i neodborné řemeslné zpracování. Uvažujete-li o výměně střešní krytiny, tedy kompletního střešního pláště, pak je žádoucí detailní prohlídka tesařem, pokrývačem, klempířem... Na vás (svěřte to raději také „profíkům") pak zůstává matematické cvičení. Příklad? Nahradíte-li stařičkou tašku novou, váhový rozdíl může představovat (i při nižším počtu kusů) na 1 m² zhruba dvojnásobné zatížení. Přesné rozměrové i váhové parametry jednotlivých střešních krytin si snadno zjistíte na internetu, měly by však tvořit součást případné dodávky.

Asi jen málokterá firma bude svolná s tím, že „nahází" tašky na střechu, aniž by si předem zjistila, kam a na co je vlastně umisťuje. V úvahu je rozhodně třeba brát i tehdejší technologii stavění, kdy se například pozednice často kladli přímo na poslední řadu cihel bez pozedního věnce apod. Stejně jako jinde ve stavařině i zde platí, že rekonstrukce bývá velmi často časově, fyzicky i finančně náročnější než stavba či montáž nového. Než tedy flikovat silně poškozený krov, je ekonomičtější a z hle­diska budoucího užití podkrovních prostor i ergonomičtější nechat nařezat a posléze smontovat krov nový.

Byt v holubím království

Půdní prostory ve většině starších stavení sloužili jako skladiště haraburdí, v lepším případě coby sušárna s nataženými šňůrami a ráj dětských dobrodružství. Nutno říct, že zejména v městské zástavbě jsou dnes tato zákoutí vysoce ceněna jako exkluzivní prostory podkrovních bytů. Půdy a nevyužitá podkroví se ovšem staly cennou prostorovou rezervou i v mnoha rodinných domech. Jejich rekonstrukcí s následnou vestavbou lze získat obytnou plochu, zvětšit malý byt nebo, bez značných nákladů na pozemek, vybudovat zcela nové moderní bydlení.

Zmocní-li se vás tedy při kontrole krovu a dalších střešních prvků myšlenka na přestavbu, opět vycházejte z odborného posudku. Tentokrát nechte pozorně prozkoumat i stropní, respektive podlahovou konstrukci, která by měla nový obytný prostor včetně vybavení unést. O tom, zda je stará půda nebo podkroví vhodné pro půdní vestavbu, v podstatě rozhodují tři základní aspekty.

Tvar a sklon střechy (ten ovlivňuje především druh střešní krytiny) a konstrukce krovu. Místnost se zkosenými stropy musí mít výšku nejméně 2 300 mm nad polovinou podlahové plochy, která je vymezena pomyslnou rovinou kolmou k rovině podlahy protínající rovinu zkoseného stropu ve výšce 1 300 mm nad podlahou... Musí se též určit, jak velká musí být celková plocha oken, rozhoduje se o přístupech, o protipožární ochraně a změnách na střeše, o schodišti a mnoha dalších věcech. Obytná místnost, určená pro jednu osobu, má mít objem nejméně 20 m³, pro spaní dvou osob by měla mít minimálně 30 m³.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

08.08.2014 | Stavba