Střechou uniká značné množství draze získané tepelné energie, proto musí být navržena tak, aby chránila objekt proti vnějším vlivům a zároveň vytvořila příznivé teplotní i vlhkostní podmínky pro užívání podstřešních prostor.

Úspory energií a s tím související požadavky na zateplení objektů se pochopitelně vztahují i na tzv. pátou stěnu fasády – na střechu. Její konstrukce musí být navržena tak, aby podstřeší a tím i celou stavbu chránila proti agresivním vnějším vlivům a negativním vnitřním jevům. Střešní plášť musí obstát v třeskutých mrazech stejně jako ve žhavém létě, ve větrné smršti, sněhové bouři, v krupobití nebo průtrži mračen. Právě v těchto extrémních podmínkách musí obstát kvalitní a účinné zateplení. Tloušťka tepelné izolace závisí na hodnotě tepelného odporu, součinitele prostupu tepla a tepelné vodivosti.

Na volbu technického řešení a následnou praktickou realizaci mají vliv i místní klimatické podmínky (vlhkost, proudění vzduchu, množství srážek a průměrná teplota). Střechou, skrz půdní prostory a podkroví, z domu uniká přibližně 15 až 35 % tepla. To je v průměru o 5 % více než obvodovým pláštěm budovy. Tepelné ztráty je třeba eliminovat a děje se tak především vhodným zateplením, kdy vrstva izolace tvoří spolu s hydroizolací a parotěsnou zábranou velmi podstatnou součást střešního souvrství.

Systémy pro šikmou střechu

Obecně lze říct, že je vhodné zvolit takový systém tepelné izolace střechy, který umožní vytvoření souvislé tepelněizolační vrstvy bez tepelných mostů. Tradiční a nejčastější způsob tepelné izolace spočívá v umístění izolačního materiálu do prostoru mezi krokve a do pomocné konstrukce pod krokve. Na spodní líc krokví je připevněna parozábrana, interiér od střešní konstrukce zpravidla „odděluje“ sádrokartonový podhled. Z hlediska souvislosti tepelněizolační vrstvy však nejde o vhodný systém.

Dřevěné krokve se značnými roztečemi (zhruba 80 až 100 cm) totiž představují místa se zvýšeným tepelným tokem a výrazně tak snižují celkový součinitel prostupu tepla konstrukcí. Negativní vliv opakujících se tepelných mostů lze kompenzovat větší tloušťkou tepelněizolační vrstvy, což stavbu prodražuje a také si zbytečně ukrajujete z užitné plochy podkroví. Zároveň tím eliminujete možnost využití krokví jako pohledového architektonického prvku v interiéru.

Raději shora

Jak už název „nadkrokevní“ napovídá, tepelná izolace je ve skladbě střechy umístěna nad krokvemi. Díky tomu lze vytvořit zcela souvislou vrstvu tepelné izolace, bez přerušování tepelnými mosty, a plně využít vlastností izolantu. Tepelná izolace pak není ohrožena opakujícími se tepelnými mosty v podobě dřevěných nosných prvků střechy, jako je tomu při zateplení mezi krokvemi. Tento způsob navíc příznivě ovlivňuje trvanlivost krovu, neboť krokve jsou vlastně umístěny v interiéru s konstantní teplotou i vlhkostí vzduchu a neničí je kondenzace vlhkosti.

Role vzduchotěsnosti

Obalové konstrukce (obálky, obvodové pláště) budov se mají navrhovat a realizovat jako vzduchotěsné. Tento požadavek konkrétně stanoví ČSN 73 0540-2, kde se v kapitole 7.1.2 doslova uvádí: „V obvodových konstrukcích se nepřipouští netěsnosti a neutěsněné spáry, kromě funkčních spár výplní otvorů a funkčních spár lehkých obvodových plášťů. Všechna napojení konstrukcí mezi sebou musí být provedena trvale vzduchotěsně podle dosažitelného stavu techniky.“

U staveb, kde toto ustanovení závazné technické normy není dodrženo, dochází ke zvýšeným tepelným ztrátám nežádoucí výměnou vzduchu mezi interiérem a exteriérem. Spolu s tím hrozí zvýšené riziko výskytu povrchové kondenzace a kondenzace vlhkosti v konstrukci. V šikmých střechách s nadkrokevní tepelnou izolací (např. Topdek – Dektrade, BramacTherm – Bramac a některých dalších) se díky konstrukčnímu provedení docílí vzduchotěsnosti mnohem snadněji.

Zajištění vzduchotěsnosti

V případě systému Topdek se na krokve připevní dřevěné bednění, které vytváří pevný podklad pro následné vrstvy. Na toto bednění se umístí parozábrana a vzduchotěsnicí vrstva tvořená asfaltovým pásem. Materiál svojí tloušťkou, vysokým difuzním odporem a kvalitním spojením samolepicími přesahy plní spolehlivě funkci parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstvy. Při využití samolepicího asfaltového pásu tak odpadá nutnost svařování. Náročnější je garance vzduchotěsnosti konstrukce v detailech. Funkčnost vzduchotěsnicí vrstvy závisí na propracovanosti konkrétního systému a samozřejmě na pečlivosti montážní firmy.

Obecně platí, že parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstva musí být dokonale napojena na navazující stavební konstrukce. Kromě obvodových konstrukcí je nutné provést vzduchotěsné napojení střešního pláště také na výplně otvorů ve střešním plášti a na všechny prostupující nebo navazující konstrukce. V místě kruhových prostupů střechou, například odvětrání kanalizace, se používají těsnicí manžety, které se navlékají na potrubí. Límce manžet se nalepují na povrch parotěsnicí a vzduchotěsnicí vrstvy z asfaltového pásu.

Zateplení oceněné zlatem

Jde o systém BramacTherm, nadkrokevní celoplošnou izolaci na bázi tenké vrstvy vysoce výkonného tepelněizolačního materiálu – polyisokyanurátové pěny (PIR). Existují tři základní produktové varianty (Pro, Kompakt a Top). Při rekonstrukcích starších objektů se jako nejvhodnější ukazuje varianta Kompakt (je však nutné zajistit vzduchotěsnost konstrukce např. položením fólie Bramac Uni 2S pod tepelněizolační desky).

Zmíněné desky se spojují na pero a drážku a integrovanými samolepicími proužky. Pozornost zasluhuje prostup DuroVent, určený pro sanitární a kanalizační odvětrání. Slouží k dokonalému větrotěsnému napojení na doplňkovou hydroizolační fólii a parotěsnému spojení s parozábranou. Zmíněné řešení bylo oceněno Zlatou medailí stavebního veletrhu v Brně.

text: Petr Saulich, foto: archiv redakce a firem

Poslat Messengerem

01.04.2014 | Stavba