Zimní zahrada je svým způsobem pokračováním obytného prostoru. Zvyšuje komfort a tím i hodnotu objektu. Její řešení ovšem musí splňovat určité provozní parametry. 

Rozhodnutí o zřízení zimní zahrady musí vycházet z jejího účelu. Pokud se totiž přístavba stane součástí interiéru rodinného domu, je třeba postarat se o vnitřní klima. To zásadně ovlivňuje nejen výběr vhodné konstrukce a volbu materiálů, ale také technických zařízení. Zejména celoročně užívané zahrady vyžadují efektivní vytápění a také účinné větrání.  

Role světla a tepla

Jedním z faktorů, ovlivňujících vnitřní klima (což platí obecně i pro stavbu domu), je orientace vůči světovým stranám. Orientace k severu přináší celoročně nejmenší tepelné (solární) zisky, takže interiér sice netrpí přehříváním, ovšem v chladných měsících roku je třeba počítat s většími tepelnými ztrátami. Jižní orientací naopak docílíte nezanedbatelných tepelných zisků, což se projeví v energetické bilanci přilehlých místností i domu jako celku, řešení však přímo volá po efektivním stínění. Východní strana je vhodná spíše k pěstování rostlin, okna směrem k západu prodlouží den, ale rozhodně se neobejdete bez rolet či žaluzií.

Volba konstrukce a materiálu

Správné fungování zimní zahrady závisí na mnoha činitelích. Kromě jiného na tvaru a velikosti půdorysu, na výšce a sklonu stěn, na ploše prosklení a typu skla (je třeba dbát na tepelněizolační vlastnosti skla a „oken“ jako celku) a samozřejmě také na konstrukčních materiálech (vliv má dokonce i barva rámů) a provozních technologiích.

Vše se odvíjí od základové desky, jejíž tloušťku (výšku) je vhodné projektovat s perspektivou případné montáže podlahových konvektorů (rozvodů podlahového topení), které se postarají o vytápění, ale hlavně budou bránit kondenzaci vlhkosti na velkých skleněných plochách. Samozřejmostí je tepelná izolace a hydroizolace. Ve velmi členitém půdorysu zimní zahrady mohou vznikat takzvaná „slepá místa“, v nichž neprobíhá žádoucí cirkulace vzduchu a kde dochází ke značné kondenzaci vzdušné vlhkosti.

To se pochopitelně projevuje na zasklení a také na konstrukčních prvcích (zejména dřevěných a kovových). V zimních zahradách s plochou (rovnou) střechou zase v létě vlivem postavení slunce dochází k nadměrnému přehřívání a k nežádoucí cirkulaci teplého vzduchu. Řešit je třeba oddělení interiéru zahrady a domu tak, aby kondenzační vlhkost, teplo, chlad, průvan a další jevy nesnižovaly uživatelský komfort objektu.

Cirkulace vzduchu

Klima v zimní zahradě výrazně ovlivňuje cirkulace vzduchu. „Hnacím motorem“ přirozeného větrání – tedy pohybu vzduchu v prostoru – je komínový efekt. Funguje na principu ohřívání studeného vzduchu a jeho následného stoupání nahoru, odkud uniká otvory v horní části zimní zahrady. Vzniklým podtlakem se ve spodní části prostoru nasává studený vzduch z exteriéru.

Podmínkou fungování tohoto jevu je ovšem dostatečný výškový rozdíl, který umožní umístit otvory pro odvod vzduchu co nejvýše a pro jeho přívod co nejníže. Přehřívání prostoru se účinně zabrání, pokud je otvor pro odvod vzduchu větší než otvor pro jeho přívod. Pro vyšší účinnost existují automatická větrací zařízení, která jsou schopna zajistit i regulovanou výměnu vzduchu mezi zimní zahradou a domem, ať už přímou (větracími okénky, dveřmi, okny) nebo nepřímou (např. vzduchovými kanálky).

Mikroklima zimní zahrady

Prostředí, v němž člověk žije, by mělo splňovat určité požadavky. K těm zásadním patří také vzduch optimálních parametrů (teplota, vlhkost, čistota, rychlost proudění, tlak).

K optimální pohodě prostředí přispívá účinné větrání. Nejběžnějším způsobem je větrání střešními okny nebo přímo okny v obvodovém plášti a prostřednictvím přivětrávacích mřížek (doporučuje se takto řešit alespoň 20 % z celkové prosklené plochy).

Vhodné rozmístění větracích otvorů nebo oken pak zajistí proudění a výměnu vzduchu v celém objemu prostoru zimní zahrady. Okna lze otevírat mechanicky, pohodlnější je však elektrické ovládání a naprostý komfort pak zajistí dálkově ovládaná a programovatelná automatika s příslušnými čidly, která reagují nejen na teplotu, ale i na světlo, vítr nebo déšť.

Požadavek na snížení spotřeby energie k vytápění objektu včetně zimní zahrady vede k dokonalému utěsňování všech spár prosklení. K přirozené průvzdušnosti nedochází ani skrz izolované zdivo. Ke slovu pak přichází zařízení, které odvádí vzduch ze zimní zahrady přes ventilátor a nasává čerstvý vzduch pomocí manuálně nastavitelných klapek v prosklených stěnách. Efektivní větrání, tedy přívod čistého vzduchu do interiéru, má na starosti vzduchotechnika. Řeč je o „řízeném průvanu“, tedy výměně vzduchu bez úpravy jeho vlastností, neboť ty má na starosti klimatizace.

Je vhodná klimatizace?

Vlastnosti vzduchu upravuje klimatizace. Klimatizace je tedy systém vzduchotechniky, vytápění a chlazení spojený do jednoho celku. V podstatě jde o větrání na kvalitativně vyšší úrovni. Vytváření správného klimatu vnitřního prostředí (zimní zahradu nevyjímaje) ovlivňují tři veličiny: teplota, relativní vlhkost a průtok vzduchu. Výsledkem optimální klimatizační technologie obytného prostoru je vlastně komfort v rozmezí teplot 21 až 24 °C, relativní vlhkost od 35 do 65 % a rychlost proudění vzduchu 0,1 až 0,15 m/s. Kýženého stavu lze docílit jedině pomocí klimatizace. Na vnitřní klima působí vnější (viz výše) a vnitřní vlivy, k nimž patří osoby, vybavení, zařízení, spotřebiče, osvětlení a v zimních zahradách samozřejmě také spousta rostlin. Klimatizace musí obojí vlivy respektovat tak, aby byla schopna zajistit optimální pohodu prostředí.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

27.08.2014 | Stavba