Před 25 lety jsem se shodou příznivých okolností nachomýtl ke zrodu časopisu MŮJ DŮM. První číslo vyšlo v říjnu 1993 a měl jsem v něm článek s nadpisem Můj (?) dům. Dokládal jsem, že každý dům je do značné míry věcí veřejnou. Článek se mi psal lehce a já začal zjišťovat, že psát pro časopis mě neuvěřitelně baví. Horší bylo, když jsem chtěl text ilustrovat fotografiemi nějakých zdařilých domů: takřka neexistovaly. Fotit nebylo co. Dnes je situace – neřekl bych že významně – ale přesto dosti jiná.

„Přál bych si, aby nám Bůh dal třicet, padesát let nerušeného vývoje, a pak už se ničeho nebojím.“

Tomáš Garrigue Masaryk

Výstavba rodinných domů prošla pozoruhodným a doslova překotným vývojem, během něhož se rychle výrazově ustálily některé tvarové typy domů, které v časech prožluklého komunistického samoděržaví jednoduše neexistovaly. Bohužel ale není možno konstatovat, že se naše země při tomto pochodu od „reálného“ socialismu vyhnula blátu lidské nepoučenosti a loužím odbytých fušeřin, ba sem tam dokonce i nějakému tomu psímu lejnu agresivní předvádivosti a procovství. Nevyhnula. Pojďme se trochu vrátit a zavzpomínat. Jaké to bylo, necelé čtyři roky po sametové revoluci, tedy v době, kdy si na startovní čáru stoupl i náš časopis? A pak se projděme až do současnosti a dobře se dívejme. Rozhodně to dává smysl.

Vila à la traktorista: nulová architektonická kvalita, ubohé materiálové možnosti, výškové odtržení obytného podlaží od zahrady, nehorázné přístavby a nástavby, realizace většinou svépomocí.Nejprve si vylovme z paměti, co se u nás stavělo v oněch přelomových časech, kdy komunisté pomalu pouštěli otěže z rukou a rodila se demokracie, v osmdesátých a devadesátých létech. Říkám těmto domům Vila à la traktorista. V krátkosti si proberme jejich charakteristické znaky. Byly většinou úplně či alespoň částečně podsklepené (garáž, kotelna, skladiště). Mizerná „materiálová základna“ té doby a z ní pramenící nízký tepelný odpor. Bídná výtvarná úroveň, domy vznikaly vesměs bez architekta, což vedlo k poškození obrazu měst a rozkotání tradičního vzhledu vesnic, kde se vesele stavělo „městsky“, tzn. často nad čtvercovým půdorysem a s valbovou, stanovou či plochou střechou. Zvětšování kapacity přístavbami, nástavbami a dostavbami bez zřetele k původní chalupě a při naprosté rezignaci na jakoukoli architektonickou kvalitu. Výškové odtržení obytného podlaží od zahrady, kde se nežije, nýbrž produkuje. Domovní dispozice často primitivní, s průchozími pokoji apod. Stavebně oddělené kuchyně od obývacích pokojů a jídelen. První pokusy o standardizovaná katalogová řešení – Okal, „Šumperák“ atd. Nízká kvalita provedení, staví se většinou svépomocí s účastí místních „pánů Lorenců“ (viz film Na samotě u lesa).

Zvu vás teď na exkurzi, ve které se podíváme, jaké tvarové a provozní typy rodinných domů u nás postupně v posledním čtvrtstoletí vznikaly, rozvíjely se a někdy také zanikaly či zanikají. Mluvím-li ale o typech rodinných domů, musí být jasné, že nemám na mysli nezobecnitelné stavby, takové, které se nějaké kategorizaci spíše vymykají. Typ chápu jako něco ustáleného a snad i převládajícího, jako nositele charakteristických vlastností a znaků pro podstatnou část staveb daného období.

Reakce na šedý socialismus

Naše cesta takřka bezprostředně po sametovém převratu, v době prvního nadechnutí časopisu Můj dům, vede pak více než deset let kolem domů, které označujeme ironickým, leč trefným názvem „podnikatelské baroko“. První část názvu je odvozena od nejfrekventovanějších investorů té doby, většinou všemožných obchodníků v oblíbených fialových sakách a bílých ponožkách, druhá má snahu poukázat na hýřivou tvarovou bohatost a snahu po omračujícím působení jakožto parodii (pochopitelně nechtěnou) na stavitelské výkony protireformace. Domy však nenesou jen znaky hýřivosti barokního rázu, kdepak. Od románských rotundovitých arkýřů či donjonů, gotických cimbuří, renesančních říms, barokních balustrád až po klasicistní polosloupy a šambrány či tvarově soudobé zimní zahrady, v obytných satelitech či vesnicích opravdu uvidíte leccos.

Pracovně tenhle způsob bydlení označuji jako Miluščin sen a představuji si, že si ho vysnila a postavila rodina, kde on pracoval jako číšník v Anglii a ona zatím doma provozovala vlastní nehtové studio, snila nad seriálem Ordinace v růžové zahradě, časopisem Vogue či podobným krmivem a také četla komiksové vydání Starých pověstí českých a knihu Sisi osamělá císařovna od Allison Pataki. Nabyla tak dojmu, že naše doba je krutá, rychlá a nelítostná, zatímco 19. století bylo úžasné a romantické.

Miluščin sen: romantické a kýčovité představy o bydlení v luxusu dle nesprávně pochopených vzorů z minulosti, spojené s touhou po rodinné reprezentaci. Velmi zřídka i obstojné historizující kopie a odvozeniny.

Tuhle zálibu ve starých dobrých časech je ovšem třeba alespoň na fasádě domu nějak vyjádřit, stejně jako společenské postavení majitelů. Hlavně nic moderního... A tragédie je hotova.

Ještě pokleslejší je pak způsob stavění, který nedisponuje tak značnými prostředky jako Miluška. Svoji podobu neokoukává ze zámku Hrádek u Nechanic či třeba ze Schönbrunnu, tolik peněz nemá, nýbrž z toho, co si postavila Miluška. Pošetilá kopie pošetilé kopie. Říkám tomu Vražda z bezradnosti. Domy nabudou na neforemnosti a bachratosti, trochu mi svou „elegancí“ připomínají to neurvalé psisko, které sežralo kočičce a pejskovi jejich nejlepší dort.

Výplně otvorů jsou z bílého plastu, samozřejmě do obloučku a se spoustou nejlépe „zlatých“ příček. Pokud Miluška odvodila svůj dům z dobré předlohy a s jistou pokorou, lze někdy, velmi zřídka, mávnout rukou a říci ono rezignované „proti gustu žádný dišputát“. U těchto masivně rozšířených „kopií na druhou“ však ani minimální tolerance rozhodně není na místě.

Miluščin sen: romantické a kýčovité představy o bydlení v luxusu dle nesprávně pochopených vzorů z minulosti, spojené s touhou po rodinné reprezentaci. Velmi zřídka i obstojné historizující kopie a odvozeniny.

Variace na písmeno L

Ve druhé polovině 90. let se u nás začíná objevovat neokoukaný typ domu do tvaru písmene L: jako byste čtverec rozdělili křížem na čtvrtiny a jednu vynechali. Myslím, že to souvisí s tím, jak jsme se postupně učili žít na zahradách – v tom vynechaném čtverci vznikla pobytová terasa, někdy krytá střechou, jindy ne, v každém případě však tento kout slibuje větší intimitu vně domu než dlouhá rovná fasáda. Jindy to však je naopak, vynechaný kout je situován ke vstupu do domu. Uzavřenost domovní formy zdůrazňuje i valbová střecha.

Vymazlené El: dům uzavřeného konceptu s valbami a s kolmým křídlem, jež v koutě před obývacím pokojem nabízí příjemnou venkovní pobytovou intimitu.

Takřka zmizel dekor, i když někdy ne úplně: tašky bohatě profilované, dělená okna apod. Dům, většinou přízemní, představuje výtvarnicky určité, sem tam i značné zlepšení. Říkám mu Vymazlené El.

Vymazlené El: dům uzavřeného konceptu s valbami a s kolmým křídlem, jež v koutě před obývacím pokojem nabízí příjemnou venkovní pobytovou intimitu.

Návrat sedlové střechy

Archa: nejobecnější domovní forma se sedlovou střechou se sklonem asi 20–35° nad protáhlým půdorysem, oproštěný funkční archetypální tvar bez ozdob, proto archa.Velký posun směrem ke kvalitní architektuře nastává v prvním desetiletí nového milénia, kdy se začínají objevovat domy typu Archa. Co tím myslím? Inu, tu snad nejobecnější domovní formu, totiž patrový dům se sedlovou střechou o sklonu tak 20–35° nad protáhlým půdorysem, oboustranně ukončenou štíty. Ve výtvarně působivém provedení jsou štíty vyzděny poněkud nad střešní rovinu a opatřeny oplechovanou atikou. Oproštěný archetypální tvar, bez ozdob, proto Archa. A také ovšem pro naději, kterou začala skýtat stejně jako biblické plavidlo Noemovo.

Archa: nejobecnější domovní forma se sedlovou střechou se sklonem asi 20–35° nad protáhlým půdorysem, oproštěný funkční archetypální tvar bez ozdob, proto archa.

Dispozice většinou se střední chodbou v obou podlažích, k jihu míří místnosti obytné s velkými okny, někdy stíněnými přidanou pergolou nebo jen žaluzií (tehdy ještě srpnová parna nebývala tak mocná jako teď), k severu technické a doplňkové, s nízkými okny vodorovně protáhlými. Pro svou kompaktnost se tohle řešení jeví navíc jako úsporné, jak z hlediska nákladů pořizovacích, tak provozních.

Archa: nejobecnější domovní forma se sedlovou střechou se sklonem asi 20–35° nad protáhlým půdorysem, oproštěný funkční archetypální tvar bez ozdob, proto archa.

Věčný bungalov

Současně s těmito stavbami se objevují i domy přízemní, vox populi jim říká bungalovy. Když se nestydí za svůj původ (kdysi bývaly loveckou chatou v divočině), jsou skvělé. Dokonce se mi sem tam líbí, i když mají jinou střechu než sedlovou, totiž např. plochou či pultovou.

Billova chajda: původně dřevěná lovecká chata, bungalov. Nejvíc jí sluší sedlová střecha, ale dobře se snese i se střechou plochou či pultovou. Pokud ji opatříme valbou s velkými přesahy, dům vpluje do kašovitého mainstreamu současné produkce rodinných domů a ztratí veškerou lehkost a eleganci.

Velmi však trpím, když se takový bungalovík „načinčává“ a hraje si na vilu: valbová střecha s profilovanými taškami a velkým přesahem do všech stran, vtíravá barevnost, která prozrazuje strach z toho, že by někdo takový domek snadno přehlédl, nekonečná nuda řešení oken a dveří s množstvím hloupých chyb atd. Bungalov by nikdy neměl zvýrazňovat svou rustikalitu či dokonce snahu o nějakou reprezentativnost, to je bolestně smutné i směšné zároveň.

Musí se také počítat s tím, že nároky bungalovu na výměru stavebního pozemku, jeho zastavěná plocha, jsou často dvojnásobné než u domu o dvou podlažích. To někdy umožňuje formovat dispozici domu do půdorysně složitějšího tvaru, což má morfologické i provozní výhody, kterých u podlažního domu lze dosáhnout jen velmi výjimečně. Podle oblíbené halekačky od Beatles (Bungalov Bill) přezdívám těmhle domům láskyplně Billovy chajdy.

Billova chajda: původně dřevěná lovecká chata, bungalov. Nejvíc jí sluší sedlová střecha, ale dobře se snese i se střechou plochou či pultovou. Pokud ji opatříme valbou s velkými přesahy, dům vpluje do kašovitého mainstreamu současné produkce rodinných domů a ztratí veškerou lehkost a eleganci.

Kompozice z kvádrů a krychlí

Posledním tvarovým typem domu, kterému se začalo sem tam dařit teprve po r. 2005, je funkcionalistická (lépe snad modernistická) vila v jejích nejrůznějších variacích. Nic nového, řeknete si a máte pravdu. Před nedávnem jsme oslavovali sto let republiky a já si znovu uvědomil, že takový dům k 1. republice patří jak Baťa, Mac Frič, Eliška Junková či TGM.

Po sametové revoluci se tomuhle způsobu stavění architekti věnují s novou chutí a nacházejí i stejně laděné klienty, kteří se už nebojí, že jim plochou střechou bude pršet na hlavu nebo že bude dům „příliš moderní“ (jaký jiný by měl sakra být?). Z některých takových staveb se mi pak doslova tají dech a utvrzuje mě to v radosti, že jsme koncem roku 1989 nastoupili, přes všechna zakopnutí, zaváhání i omyly, do správného vlaku, který se vydal nadějným směrem. Proto těmto domům přezdívám podle oblíbeného Dickensova románu Nadějné vyhlídky (i když to anglicky zní ještě lépe: Great Expectations).

Posledním tvarovým typem domu, kterému se začalo sem tam dařit teprve po r. 2005, je funkcionalistická (lépe snad modernistická) vila v jejích nejrůznějších variacích.

Jak se tedy za čtvrtstoletí našeho časopisu rodinný dům v Čechách změnil? Napadá mě poměrně dost dlouhá řada odlišností od výchozího stavu. Domy jsou dnes většinou bez podsklepení, přízemí přičaplo k terénu, což umožňuje přímé spojení interiéru se zahradou. Většina z nich má ale pořád bídnou estetickou kvalitu, vznikají z 90 % bez architekta, přesto, zvláště za posledních 10 let, vznikly u nás stovky skvělých rodinných domů.

Hlavní dilema současné architektury rodinného bydlení: extrémní míra prosklení v souvislosti s již nezpochybnitelným oteplováním. Renesance ploché a pultové střechy. Vzrůstající obliba katalogových řešení a dřevostaveb. Vzrůstající tepelný odpor staveb, dnes se běžně potkáme se součinitelem prostupu tepla (UN) menším než 0,20 W/(m2K). Nové způsoby vytápění, podmíněné technologickým vývojem (tepelná čerpadla, rekuperace, fotovoltaika atd.). Vzrůstající zřetel na kvalitu dispozičního řešení (např. oddělení denní a noční zóny domu, kontinuální obytný prostor apod.). Vysoká kvalita používaných materiálů i provedení, domy staví většinou specializované firmy s proškolenými a certifikovanými pracovníky.

Posledním tvarovým typem domu, kterému se začalo sem tam dařit teprve po r. 2005, je funkcionalistická (lépe snad modernistická) vila v jejích nejrůznějších variacích.

Řekl bych, že je z čeho mít radost.

Text a foto: Ing. arch. Jan Rampich

logo MessengerPoslat Messengerem