Je načase zvyknout si na myšlenku, že sama kamna, byť by byla sebelepší, ještě teplo nedělají. V tak složitém systému, jakým bezesporu otopná soustava rodinného domu je, hraje roli mnohem více prvků. A možná se dá dokonce říci, že hlavní roli má komín.

Obzvlášť v dnešní době, která kromě technologického pokroku přináší i stále přísnější normy na ekologický provoz spotřebičů spalujících fosilní paliva, je důležité si na pojem „systém" co nejrychleji zvyknout. Proto se při výběru kamen, kotle či krbu nemůžeme nechat uchlácholit štítkovými hodnotami spotřebiče. I když například výrobce uvádí u krbových kamen účinnost 86 % při topení dřevem s vlhkostí do 20 %, předpokládá, že máme v pořádku takovou „drobnost", jako je komín. Ani technologicky sebelepší kamna naložená špičkově připraveným topivem nezastoupí roli komínu, který může být rozhodujícím pro činnost a výkon celé otopné soustavy.

V praxi to poznáme například podle černajících skel krbové vložky či krbových kamen, ale zda klesne výkon o 10 % či více procent, laik nepozná. Přitom však mohou být tepelné ztráty poměrně velké, což se samozřejmě odráží na ekonomice provozu, již zmíněné estetice a atmosféře, ale velmi výrazně i na ekologii - z komína nám jde kouř plný škodlivých exhalátů. Není totiž „automatickou" pravdou, že topit dřevem je ekologické.

Účinnost kotle

Ekologickým se tento proces stává při spalování správně vysušeného dřeva moderní technologii spalování, do níž patří i komín, a která zaručí, že do ovzduší přijde minimum exhalátů. Například poměrně častou praxí majitelů kotlů na spalování dřeva je topit čerstvým, nevyzrálým dřevem. I když to „není vidět", snižuje podobný postup účinnost kotle, zvyšuje nároky na množství paliva a zanáší komín.

Takže tratíme hned na třech frontách. Principiálně podobné je to i se spalováním fosilních paliv, kde moderní technologie v plně automatizovaném režimu dokáží vypustit do ovzduší minimum škodlivin. Podobná technologie je ovšem poměrně drahá a svou roli tu hraje také fakt, že například uhlí nepatří do skupiny paliv z obnovitelných zdrojů.

Spaliny a kondenzáty

Kromě černajícího skla u krbů a kamen jsou dalším varovným signálem nedostatečného řešení komínu například velké výkyvy tahu při změnách teplot, resp. tlaku. Dnešní komínové systémy a k nim dodávané vybavení si dokážou poradit i s těmito eventualitami. Pravda, žádný z moderních komínových systémů není levnou záležitostí, ale přesto se vyplatí.

Zapomeňte na představu komínu jako jednoduché roury, kterou odchází kouř z našich topidel. V současnosti je to složitý systém, který svou kvalitou musí odpovídat úrovni dnešních moderních spotřebičů. Klasický komín z počátku minulého století byl většinou z cihel a byl určen téměř výhradně pro odvod spalin z tuhých paliv, kterými bylo uhlí či dřevo. Pro spalování moderních druhů paliv, především zemního plynu či topného oleje, už ale tyto jednoduché komíny nevyhovují.

Při nižších teplotách spalování se v nich totiž tvoří vlhkost, kterou klasické komíny nestačí odvádět, a která je postupně poškozuje. Naproti tomu moderní komínové systémy, například od předního výrobce firmy Schiedel, mají zabudovaný ventilační systém, díky němuž vlhkosti odolávají.

Otvory ve stropech a střeše

Na stavbu komínu je třeba myslet už před započetím stavby. Dodatečná vestavba komínu je samozřejmě možná, ovšem musíme počítat s vyššími náklady, které mohou dosáhnout i trojnásobku oproti komínu, který byl již od počátku součástí projektu a stavebních prací. Navíc se při takovém „opomenutí" dům promění opět na staveniště, protože pro dodatečnou stavbu komínu je nutné složitě provést otvory ve stropech a střeše.

Proto je ideální variantou postavit komín rovnou s hrubou stavbou. Určitě je to moudré rozhodnutí a dobrá, i když nemalá investice. Pokud, jak to bývá poměrně časté, dojdou v důsledku stavebních prací peníze, pak lze nákup a instalaci krbu, krbových či kachlových kamen odložit na pozdější dobu. Opačný postup, tzn. vestavět komín dodatečně, se opravdu prodraží.

Třísložkový nerezový komínový systém

Dodatečnou instalaci komínu můžeme řešit i formou kouřovodu s funkcí komína. Tato varianta spočívá v tom, že na krbové vložky lze přímo na hrdlo připojit třísložkový nerezový komínový systém, který je ukotven buď ve zdi, nebo ve stropu. Přitom odpadá potřebná 45° odbočka nebo základový čisticí otvor. Tento způsob se nejvíce využívá pro starší rodinné domy, kde je komín ještě klasický vymazávaný, nebo spotřebič daleko od komínu.

Nové komínové systémy lze instalovat jak uvnitř domu, tak i po fasádě domu. Také pokud je u starších domů problém s nosným základem, lze ho řešit pomocí lehkého nerezového třísložkového (nerez/izolace/nerez) komínového systému, který lze ukotvit jak do zdi, tak i do stropu. Rozdíl v hmotnosti oproti zděnému je asi 1 : 10.

Vyvložkování komínu

Pokud potřebujete komín vyvložkovat a do stávajícího komínu se rozměr vložky nevejde, používají dnešní kominické firmy technologii tzv. frézování průduchu. Jde sice o účinnou, ale pro majitele domu náročnou technologii. Silně točící se řetězy, které otvor frézují, způsobují malé „zemětřesení", spoustu prachu a dalšího stavebního „utrpení".

Otevřené krby

Pokud chcete budovat otevřený interié­rový či zahradní krb, pak byste měli počítat s průměrem 250 mm nebo dokonce 300 mm. Je to dané tím, že u uzavřených (většinou interiérových) krbů a kamen, je přívod vzduchu regulovaný a regulovatelný. Přísun vzduchové masy tedy není spontánní, nýbrž již výrobcem vymezený, proto nám stačí menší průměry komínových vložek. Pro otevřené krby je pak charakteristický velký přísun vzduchu, který se smíchává se spalinami a musí být odváděn pryč.

Dodejme, že zaústění do komínu se u krbů doporučuje pod úhlem 45° a u zbytku spotřebičů pak pod úhlem 90°.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Poslat Messengerem

31.07.2014 | Stavba