Každý rok se během zimy a v první polovině jara objevují v květinářstvích keříky s temně zelenými listy a neodolatelně krásnými květy, jejichž jméno navodí představu romantické zámecké zimní zahrady i historických příběhů. Ano, jsou to kamélie.

Kamélie je jedna z nejstarších rostlin, která se v Japonsku a v Číně pěstuje již od vzniku tamních kultur. Pro mnohé je tajným snem mít tuto okrasnou rostlinu doma. Někdo to zkusí jednou, jiný se marně pokouší o úspěch každým rokem. Poradíme, jak uspět.

Trocha „nudné" botaniky

Camellia japonica „Chandleri Elegans“ patří ke starým, ale velmi vyhledávaným odrůdám.Rod kamélie (latinsky Camellia) je rozšířen ve východní Asii, od Thajska přes Vietnam, Čínu až po Koreu včetně čínských ostrovů a Japonska. Věda rozeznává kolem 80 druhů. Jsou to stálezelené keře a menší stromky dorůstající výšky 2 až 20 metrů. Listy bývají dosti pevné až kožovité, temně zelené, lesklé, vejčité, často s pilovitým okrajem. Květy bývají jak jednoduché, tak i plné, barva okvětních lístků se pohybuje ve škále odstínů od bílé, krémové, růžové až po sytě červenou, kultivary mohou být i dvoubarevné a žíhané. Podle druhu a odrůdy rozkvétají od pozdního podzimu do konce dubna. Plod je zdřevnatělá tobolka s velkými semeny.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kráska z Dálného východu

Kamélie se v Japonsku a Číně pěstují a šlechtí více než tisíciletí a staré stromy v zahradách patří ke skutečným pokladům zahradnického světa. Nejen na Dálném východě jsou však kamélie oblíbené - pěstují se všude, kde je vhodné klima, najdeme je v zahradách Kalifornie, Floridy, Austrálie, jižní Afriky a samozřejmě také na jihu Anglie. Z více než 2 000 kultivarů se nejčastěji pěstují hybridy Camellia japonica.

Camellia japonica „Hagoromo“ kvete od března, má něžně narůžovělé květy a daří se jí i ve stínu.Původní druh je stromek dorůstající výšky až 15 metrů se světle šedou hladkou kůrou. Pěkné lesklé kožovité oválné listy jsou zašpičatělé s pilovitým okrajem. Květy mívá až 12 centimetrů široké, kališních lístků bývá pět, korunních původně pět až sedm. Japonské dělení kultivarových skupin zahrnuje asi 15 forem, z nichž některé jsou pro Evropana vzájemně téměř nerozlišitelné.

Z těch nejkrásnějších a méně obvyklých zmiňme alespoň kamélie leknínovité, jejichž popis vyplývá z pojmenování (z dostupných na trhu například narůžovělé či narůžověle vroubené „Berenice Boddy" a „Desire") a star-typy, tedy hvězdovité, s plnými květy, jejichž petaly jsou uspořádané do řad, rozbíhajících se ze středu květu (růžový „Nuccio´s Jewel" a temně růžový, bíle vroubený „Tom Thumb").

Sytě růžový „Guest of Honor"

Velmi pěkné jsou také pivoňkokvěté formy, které mají střed květu vyplněný nahloučenými zkadeřenými petaly, vroubenými široce otevřeným věncem velkých plochých lístků v jedné či více řadách (sytě růžový, uvnitř květu bíle zdobený „Elegans Variegated" nebo sytě růžový „Guest of Honor").

Camellia japonica „Schloss Pillnitz“ je k vidění na unikátní výstavě kamélií v zahradě zámku Pillnitz.K nejznámějším kultivarům, dostupným i u nás, patří například „Adolphe Audusson" s plnými červenými květy, „Alba Simplex" s jednoduchými bílými květy, „Contessa Lavinea" s květy světle a tmavě růžově žíhanými nebo „Elegans Variegated", skvrnitá „Rubra". Kromě hybridů C. japonica se pěstují i kříženci C. sasanqua, C. reticulata, C. oleifera a několika dalších.

Chutná vám odvar z kamélií?

Kamélie jsou pro člověka významné i jinak než jen jako ozdoba. V Japonsku a Číně se keře pěstovaly nejprve pro semena, druhy C. japonica, C. oleifera a C. sasanqua poskytovaly olej, jímž se na Dálném východě upravovaly účesy, přidával se i do mýdla, dnes má využití hlavně v kuchyni. Až teprve později byla objevena chuť a povzbuzující účinky čajovníku čínského neboli Camellia sinensis. Na plantážích se nesklízejí samotné listy, ale takzvané fleše - terminální části výhonů s vrcholovým pupenem a jedním až třemi listy pod ním. Po sklizni se ihned zpracovává, sušením se získává čaj zelený, fermentací a dosušením čaj černý.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Jak kamélie správně pěstovat?

Kamélie jsou dřeviny převážně z deštných lesů v nížinách i podhorských a horských oblastech. Jejich častým stanovištěm jsou údolí podél menších říček nebo zalesněné, severně orientované skalnaté svahy, kde je stín a trvale vyšší vzdušná vlhkost. Většina druhů roste v oblastech se stabilním podnebím, kde sice v zimě teploty klesají, ale výkyvy vzdušné vlhkosti ani teplot nebývají prudké.

Z přírodních podmínek vyplývá i problematika pěstování. Kamélie jsou náročné a příliš se nehodí do moderních vytápěných interiérů. Dříve bývaly součástí zámeckých oranžerií a jen málo vytápěných obytných prostor s vyšší vzdušnou vlhkostí. V současné době se však vracejí do prosklených vstupů do domů, zimních zahrad a domácích skleníků. Jsou citlivé na všechny prudší výkyvy teploty, vlhkosti a světla - všechny změny musí být pozvolné. Jsou celkem chladnomilné, v zimě jim vyhovují teploty mezi 5 až 10 ˚C, krátkodobě jim nevadí ochlazení na nulu, zvládnou i pokles na -6 ˚C, ale nesmí se oteplit prudce. Nevyhovují jim ani žhavé letní dny, ideální je pravé anglické počasí.

Přesazujeme každé dva roky

Krásné staré keře kamélií v zahradě zámku Pillnitz poblíž Drážďan.Potřebují vyšší vzdušnou vlhkost, kyselejší rašelinný substrát a zálivku měkkou vodou. Ideální přezimování představuje světlý prostor s ranním sluncem a teplotami nad nulou. Poněkud stoupnout mohou až po vývinu květů. Na léto je ideální přepravit rostlinu do zahrady na chráněné polostinné místo. Přesazujeme každé dva roky po odkvětu. Jako substrát použijeme směs zeminy pro pokojové rostliny s pískem a rašelinou, na dno květináče dáme drenážní vrstvu štěrku (pozor, nesmí obsahovat vápník!).

Kamélie zaléváme hojně, zálivku snížíme jen na letní měsíce, ale rostliny nesmějí nikdy zcela vyschnout. Omezení zálivky je nutné, protože podporuje nasazení poupat. Rostliny chráníme i před slunečním úpalem, optimální je světlo rozptýlené, ale ne hlubší stín. Rostliny přesazujeme jednou za dva roky na jaře po odkvětu, snažíme se příliš neporušit bal.

Hnojení je nejlepší granulemi nebo rozpustnými tyčinkami. V bytě je třeba rostliny často rosit, zvyšovat vzdušnou vlhkost, nesvědčí jim blízkost radiátorů ani okna, kterým v zimě větráme. Prudké změny, přenášení i otáčení rostliny, přehnojení a suchý vzduch způsobují poruchy růstu a kvetení, rostliny pak nenasazují poupata nebo kvetou jen krátce. Ze škůdců je nejvíc ohrožují puklice a černě.

Jak kamélie množit?

Výsev kamélií má smysl, pokud jde o původní druhy a čerstvá semena dovezená z tropů. Kultivary se běžně množí řízkováním. Řízky koření velmi pomalu a v domácích podmínkách obtížně, nutný je perlit, stabilní teplota a vysoká vzdušná vlhkost v uzavřeném prostoru. Lepší způsob je naříznout větvičku přímo na matečné rostlině, obalit ji vlhkým mechem a mikrotenem, počkat, až se vytvoří kořeny, a pak ji odříznout.

Výlet za nejstarší evropskou kamélií

Ačkoliv se v květinářstvích a zahradách setkáte téměř výhradně s kultivary, přece jen existuje možnost, jak se lze vrátit do historie. V Německu, jen pár kilometrů od Drážďan, na zámku Pillnitz, se dodnes zachovala jedna ze čtyř rostlin Camellia japonica, které byly poprvé dovezeny do Evropy v roce 1776. Skupina švédských botaniků je dopravila do londýnské královské zahrady a v roce 1780 byla jedna z nich darována do oranžerie zámku Pillnitz v Německu. Jako jediná z nich přežila do současnosti, navzdory mrazům, požárům dřevěných konstrukcí skleníků i povodním nedalekého Labe.

Květ původní rostliny Camellia japonica na zámku Pillnitz, která byla do Evropy dovezena v roce 1776.Dnes roste vysazená v zámecké zahradě a v zimě ji chrání pojízdný skleník, který je umístěn na kolejnicích - na podzim přijede a uzavře slavnou kamélii do bezpečí skla a moderních technologií, na jaře odjede a dopřeje jí půlroční volnost. Ačkoliv to zní podivně - skleník na jedinou rostlinu - podívaná rozhodně stojí za to.

Prastará kamélie měří 8,5 metru na výšku, skoro 12 metrů na šířku a údajně na ní zámečtí zahradníci napočítali až 35 000 květů. Každým rokem rozkvétá v dubnu, pokud je teplé jaro a příznivá předpověď, lze ji v plném rozkvětu spatřit už bez skleníku - a to rozhodně za výlet stojí.

text a foto: Romana Rybková

logo MessengerPoslat Messengerem