Krásní a spanilí poslové jara

Cibuloviny a hlíznaté rostliny jsou k jaru velmi toužebně očekávané. Drobné, barevné a jen zdánlivě velmi křehké květy vynořující se z hnědavých trávníků nám navracejí dobrou náladu a energii, kterou nám vzala šedá a studená zima. Pro včely jsou životně důležitou spásou a mnohé z nás povzbudí k vycházce z domu na čerstvý vzduch.

Cibuloviny a hlíznaté rostliny najdete snad na všech typech přírodních stanovišť celého světa. Jsou skvěle přizpůsobené životu v extrémních podmínkách. Rostliny s podzemní zásobárnou živin ve formě cibule, hlízy nebo ztloustlého oddenku přežívají v nejsušších pouštích, ve vysokých horách, kde zima trvá po většinu roku, i v sezonně zaplavovaných oblastech, kde se ocitají na nějakou dobu v bažině či pod vodní hladinou.

Chladná krása v bílé a modré

První sněženku vyhlíží skoro každý; spolu s talovíny, čemeřicemi a křivatci patří mezi nejčasnější květiny jara. Pokud si je chcete pořídit na zahradu, vyberte jim místo pod stromy, kde je i v létě příjemný stín a svěží vlhká půda. Sněženky a bledule jsou totiž obyvatelkami lužních lesů, které bývají v předjaří i zaplavené, po odkvětu jarních květin zarostou neprostupným porostem vysokých bylin a často i kopřiv a stávají se nelákavým královstvím komárů. Sněženky určitě nevysazujte na sušší místa zahrady či do skalek. Nezapomeňte, že sněženka podsněžník je druh v přírodě zákonem chráněný.

Naprosto nenáročnou a velmi hezkou cibulovinou do jarních trávníků a pod keře je také ladonička Luciliina (Chionodoxa luciliae). Pochází z pohoří turecké Anatolie. Drobné rostlinky jsou vysoké pouze 10 až 15 cm, mají krásné hvězdičkovité květy, nejčastěji modré s bílým středem, někdy bílé nebo růžové. Rozkvétají velmi brzo koncem února a v březnu, často společně s ladoňkami a krokusy. Ladonička je velmi přizpůsobivá a spolehlivě kvete v polostínu i na slunci. Daří se jí v lehčí půdě bohaté na živiny.

Často se množí samovýsevem, vytváří i velké množství dceřiných cibulek a v trávníku se časem sama namnoží do velkých ploch. Hodí se i k přirychlování v miskách. Krokusy neboli šafrány patří k nejoblíbenějším jarním rostlinám. Ale málokdo ví, že šafránů je známo přes 80 druhů, divoce rostou v jižní Evropě, severní Africe, západní Asii až po Afghánistán a dva druhy můžeme najít i v naší přírodě. Ty plané druhy uvidíte spíše jen ve specializovaných sbírkách, v zahradách se pěstují především hybridy šafránu zlatého a šafránu jarního. Stále častěji je vidíme také v mísách na balkonech a terasách.

Král tulipán

Králem jarních zahrad je a jistě dlouho zůstane tulipán. Planých druhů byla popsána asi stovka, rostou od jihovýchodu Evropy až po Malou a Střední Asii. V přírodě jsou to obyvatelé stepí a hor (až do výšky 3 500 m nad mořem), najdeme je na extrémních stanovištích s tvrdými zimními mrazy a horkými, suchými léty. Pěstují se jak původní, botanické druhy, tak i tisíce hybridů. Hodí se do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy skvěle působí ve skalkách. Speciální kultivary byly vyšlechtěny k rychlení do bytů, jiné k řezu. K úspěšnému pěstování je nutné pochopit jejich životní cyklus. Tulipánová cibule, složená z několika suknic, je jednoletá. Uprostřed má růstový vrchol, z něhož vyrůstá rostlina, u jeho základu vzniká nová cibule, zatímco stará se spotřebovává.

V úžlabí ostatních suknic se vytvářejí dceřiné cibulky. Při pěstování šlechtěných odrůd (i některých botanických druhů) je důležité cibule po odkvětu vyndat ze země a na podzim je opět vysadit. Pokud zůstane cibule tulipánu mnoho let na svém místě, neustále se bude zvyšovat počet malých dceřiných cibulek, které však nepokvetou a budou mít jen jeden list. Tento cyklus zeslabuje rostlinu a vyčerpává živiny z půdy. Tulipány vyžadují neutrální, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají. Přesazujeme je každoročně, po odkvětu a zatažení cibule vyndáme ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby.

Žlutá romantika

Sytým pestrým barvám tulipánů konkurují narcisy všemi odstíny žlutě. Plané narcisy jsou rozšířené hlavně kolem Středozemního moře v Evropě i v severní Africe, na východ sahají do Asie; nejvíce původních narcisů však nalezneme ve Španělsku a Portugalsku. Rostou v listnatých a smíšených lesích, na kamenitých a skalnatých stráních a na horských loukách. Popsáno bylo asi 50 až 70 druhů, důležitější jsou ovšem hybridy – bylo jich vyšlechtěno již k deseti tisícům.

Na rozdíl od tulipánů není cibule narcisů každý rok spotřebována, ale vytváří si nové suknice, můžeme je tedy ponechat na místě 3 až 4 roky. Narcisy jsou také o něco teplomilnější, na zakořenění potřebují teplotu kolem 12 °C. Proto je vysazujeme v srpnu, nejpozději začátkem září, pěkně vypadá více rostlin jediné odrůdy ve skupině. Pokud potřebujeme narcisy přesadit, cibule vyjmeme z půdy po zatažení listů v červnu. Pozor, narcisy jsou jedovaté, častá je i alergická reakce vyvolaná kontaktem s cibulemi!

text a foto: Romana Rybková

Poslat Messengerem

25.02.2014 | Zahrada