Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google
Probouzení zenové zahrady
Původně to byla soukromá meditační zahrada, která vznikla podle návrhu japonského architekta Takumi Mizokamiho. Postupem času se rozrůstala, aby nakonec splynula se sousedním lesem a nabídla prostor pro relaxaci všem příchozím. Představujeme zahradu v malebném Ladově kraji, v Říčanech u Prahy, která je svou velikostí zcela výjimečná, se svými 12 000 m2 patří mezi nejrozsáhlejší objekty v Evropě.
Zadání pro japonského architekta a českojaponského projektanta Osamu Okamuru vytvořil inženýr Petr Typlt v roce 1998 a zahradu postupně budoval až do konce roku 2010, kdy zemřel. V červnu 2013 převzala zahradu Jitka Valuchová a její otec, zkušený bonsaista Josef Valuch, který úspěšně vybudoval Bonsaicentrum – museum Isabelia ve Starém Městě u Uherského Hradiště.
Zeptali jsme se jich, jaké změny v zahradě chystají. „Našim cílem je přeměnit strohou meditativní kamennou oázu na moderní zahradu s japonskými prvky, která nabízí širokou škálu společensko-kulturních aktivit. Zahrada bude nejprve pečlivě vyčištěna a oplocena, v brzké době ji čeká nová modulace terénu, výsadba borovic a smrků a stavba čajovny.“
Lze tuto zahradu označit za typicky japonskou?
„Přestože je původní zahrada navržena japonským architektem, přikláníme se spíše k označení zahrada japonského typu. Hovořit u nás o japonských zahradách by bylo určitě troufalé. Plánujeme společenské multikulturní využití prostoru, ale musí být zachováno původní schéma japonské zahrady. Týká se to především základní koncepce v duchu symbolického, zjednodušeného ztvárnění krajiny s kamennými horami, zelenými kopci, štěrkovými toky a moři.“
Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Jaké rostliny a materiály považujete pro japonské zahrady za nejdůležitější?
„Nesmí v nich chybět kvalitní kámen, dřevo, bambus, kapradiny, okrasné trávy a samozřejmě bonsaje. Za hybnou sílu každé zahrady považujeme vodu. Může stát v nádržce, proudit mezi kameny či přepadávat z nádržky do nádržky. Lze ji ale vnímat i v symbolické podobě jako štěrkový či kamenný tok s mostkem. Mezi tradiční rostliny patří javory, azalky, stínomilné kapradiny a hosty, nepostradatelné jsou trávy, bambusy a bonsaje a v neposlední řadě také jehličnany.
Sezonní změnu přinášejí kvetoucí rostliny, které jsou vždy předmětem obdivu – sakury, azalky a kosatce. V moderním pojetí zahrad v japonském stylu mohou být použity i další rostliny, zvláště velkolistá zmarlika kanadská, prutovitě vzpřímené přesličky, půdopokryvné pachysandry, bohatě kvetoucí vistárie, na podzim se vybarvující muchovníky, jeřáby či skalníky s nápadně červenými plody a další.“
Velkou roli hrají v japonských zahradách různé doplňky a aktivity. Uvažujete například o dalších japonských lampách, o nových sochách, o mandalách, které mohou vytvářet sami návštěvníci?
„Změny nebudou pouze stavební a designové, ale také společenské. Lidé, kteří s námi spolupracují na tomto projektu, jsou poměrně mladí, chtěli bychom toho využít a vytvořit něco originálního, nadčasového. Myslíme si, že práce v mladém kolektivu nabízí zcela nové možnosti a jiný pohled na věc. Mohlo by tedy vzniknout něco opravdu neokoukaného a netradičního. Uvažujeme o čajových obřadech, bonsajových akcích, módních přehlídkách, čtenářských klubech, o divadle, hudebních a malířských setkání, o aktivitách typu taiči, aikido či kendó. Ke změnám patří i nové jméno zahrady. Mladí kreativci zvolili jméno Aizen, což v japonštině znamená plynoucí jako mlha či oblaka.“
text: Vlastimil Růžička, foto: autor a Adam Vytlačil
22.12.2014 | Zahrada
Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google