Venkovský dům leží v romantické, ale drsné krajině na úpatí hor v severovýchodních Čechách. Po vsi v nadmořské výšce okolo 500 metrů nad mořem je rozeseto jen pár chalup, jednu z nich obklopuje výjimečně krásná vzrostlá zahrada.

Na své zahradě žije paní domu odmalička. V jejím mládí to byl prastarý sad s kouskem zeleninové zahrádky. Protože miluje přírodu, barvy a zeleň, rozhodli se s manželem, že si vysázejí okrasnou zahradu. Před 40 lety měli to štěstí, že mohli jednu takovou krásku navštívit a inspirovat se.

Dokonalý obraz s roubovaným modřínem opadavým ´Repens´ (Larix decidua), borovicí bělokorou (Pinus leucodermis) a kvetoucím pěnišníkem ´China boy´ (Rhododendron).Dříve totiž takové zahrady nebyly běžně k vidění a už vůbec ne na venkově.Jak říká paní domu, zahrada představuje hlavně neuvěřitelně moc práce, a už proto ji člověk musí brát jako koníčka. Měl by vzít v úvahu, jak rostliny rostou a jak se přizpůsobují prostředí. Je třeba sledovat, co jim vyhovuje, a co se jim naopak nelíbí, a podle toho se k nim chovat. Uměním není osázet zahradu, ale hlavně ji udržovat. Proto se majitelka zahrady vyhýbá bambusům nebo trávám, které odnožují a nejde je jednoduše dostat ze země.

Nejdříve se manželům zalíbily skalničky, a tak se na jižní straně domku stavěla skalka. I když to dnes už téměř není vidět, muselo se navézt neuvěřitelné množství kamení, aby byl terén členitější. Protože mají rádi pastelové barvy, zalíbily se jim rododendrony a azalky, a tak posouvali plot, začali vyvážet spoustu jílu a postupně vytvářet potřebné komposty a humus. Ostatně u lesa je pro tyto krasavce ideální prostředí.

Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz.

V kopcích nemají studnu

Bříza bělokorá ´Youngii´(Betula verrucosa) s výsadbou trvalek a cibulovin.Je až k podivu, že tak bujná zahrada má problémy s vodou. Protože tu v kopcích nemají studnu, musejí ze všech střech svádět vodu do dvou betonových bazénů (dříve v nich otec košíkář namáčel proutí). Průtrž mračen tak bývá vítanou záchranou. Paní domu má s hospodařením s vodou letité zkušenosti. Už jako malá ji nosila v konvích z místa vzdáleného 200 metrů od domu.

Skalku osázenou jehličnany přehlíží tis červený ´Aurea´(Taxus baccata).Dominantou zahrady jsou dva velké červené dlanitolisté javory, sázené jako jedny z prvních dřevin. Počátečních deset let se musely chránit v zimě před sněhem a pozdními mrazy, protože natahují brzy mízu. V zahradě rostou vzácné jehličnany, které v této nadmořské výšce běžně nenajdete. Obdiv vzbuzuje pajehličník přeslenatý (Sciadopitys verticillata), jehož domovem jsou horské lesy jižního Japonska, nebo ostrolistec Cunninghamia lanceolata z východní Asie.

Rostliny našich babiček

Střihaný smrk východní ´Aurea´(Picea orientalis), jedli Abies concolor a čimišník stromovitý ´Pendula´(Caragana arborescens) osvěžují tulipány (Tulipa orphanidea).Najdete tu buky - Fagus sylvatica 'Roseomarginata' nebo 'Rohanii', krásné a s nádherným olistěním. Shánění dřevin tehdy znamenalo hodně cestování. Nejvíce jich majitelé pořídili ve školkách v Litomyšli, ostatní vzácnější rostliny vždycky jen v amatérských zahradách. V celé zahradě je mnoho druhů rostlin, převážně skalničky, trvalky, cibuloviny. V přední části chalupy se snaží pěstovat rostliny našich babiček tak, jak by to na venkově mělo být. Ozdobou by měly být růže, floxy, fuchsie, muškáty...

„Vzrostlá zahrada znamená stříhání, zaštipování, choroby, škůdce," říká paní domu. „Ale naopak se uklidníte, když tu ráno hlaholí ptáci nebo když v době sucha přilétnou až k vám a doslova se těší, až se budou při kropení sprchovat. Také se nezvykle pobavíte. Přišla mě navštívit jedna stařenka, stály jsme uprostřed zahrady a ona se jen tak rozhlížela a nic neříkala. Najednou spadla na zem a rozhodila ruce do stran. Potom se posadila, rozesmála se a povídá: „Jsem v ráji, teď můžu klidně umřít."

text: Šárka Drbohlavová, foto: Ondřej Jesenský

logo MessengerPoslat Messengerem