Tajemství rodokmenu ibišků

Ibišky patří právem mezi nejoblíbenější pokojové rostliny. Nádherně kvetou téměř všemi odstíny a velikostmi květů, v jejich barevném spektru chybí jenom modrá. Pěstují se poměrně snadno, jsou odolné a leccos snesou. Choroby a škůdci je trápí málokdy a hodí se do jakéhokoli interiéru, kde je dost světla a běžná pokojová teplota.

Ibišky, které znáte a běžně vídáte v květinářství, jsou vždy složité hybridy s velmi dlouhým a nejasným rodokmenem. Pokud by vás zajímalo, jak vypadají přírodní prababičky dnešních odrůd, musíte zamířit do botanických zahrad. Jistě vás překvapí, že původních druhů existují dvě až tři stovky a rostou v tropech a subtropech celého světa, několik druhů i v mírném pásmu.

Mohou být jednoleté i vytrvalé (jako letnička se často pěstuje středoasijský ibišek trojdílný, Hibiscus trionum), bylinné, keřovité i stromovitého vzrůstu. Do zahrady si můžete pořídit severoamerický „bahenní ibišek“ Hibiscus moscheutos, kvetoucí obřími červenými nebo bílými květy (mohou mít i 20 centimetrů v průměru) nebo keřovitý ibišek syrský (H. syriacus) s květy bílými, růžovými nebo modrými.

Ibišky na talíři, v hrnku i v šatníku

Některé ibišky jsou rostliny nejen krásné, ale také užitkové. Možná znáte z tržnic s cizokrajnou zeleninou podlouhlé, hranaté, asi 10 centimetrů dlouhé zelené tobolky, které se nabízejí pod názvem okra. Jsou to plody velmi blízké příbuzné ibišků, rostlině Abelmoschus aesculentus. Tyto mladé tobolky se jedí čerstvé nebo tepelně upravené, je to zelenina velmi oblíbená v Indii, Turecku, západní Asii i v Řecku. Jejich pojídání má příznivé účinky pro trávicí ústrojí, okra navíc patří mezi potraviny nízkoenergetické a je vhodná při redukčních dietách. Podobný druh Abelmoschus moschatus se pěstuje jako okrasná letnička a je velmi působivý. K užitkovým druhům patří i Hibiscus sabdariffa, z jehož temně červených kalichů jablečné chuti se vyrábí skvělý čaj.

Svařit lze i sušené květy, nápoj má močopudné účinky a je pod názvem agua de Jamaica obzvlášť oblíbený v Mexiku. Široké použití nalézají ibišky v domorodém léčitelství zvláště v Indii, kde se užívají proti houbovým chorobám kůže, při menstruačních potížích a při horečkách. Další druh Hibiscus cannabinus neboli kenaf poskytuje pevná vlákna podobná jutě. Z ibiškových vláken se v Polynésii pletou sukénky.

Tajemná čínská růže

Ale teď zpátky k těm „našim“ pokojovým ibiškům. Ačkoliv jeho latinské jméno Hibiscus rosa-sinensis můžeme přeložit jako „čínská růže“, ve skutečnosti o jeho původu nevíme nic, protože planá forma nikdy nalezena nebyla. Je pravděpodobné, že jde o prastarou asijskou okrasnou květinu, vzniklou křížením dnes už možná zaniklého druhu s několika ibišky z Havajských ostrovů. Evropští šlechtitelé měli již v první polovině minulého století k dispozici velký výběr hybridů, které křížili domorodí zahradníci ve východoasijských zemích a na tichomořských ostrovech. Již tehdy to byly ibišky krásné a zajímavé, které dodnes najdeme ve starých zahradách.

V současné době se pěstuje tisíce odrůd, které v sobě mají geny mnoha druhů afrických, madagaskarských nebo havajských, do módy přicházejí rostliny s květy v odstínech modré a čokoládové, lososové nebo duhové. Ibišky se pěstují především kvůli nádherným květům, ale mohou nabídnout i více. Existují totiž kultivary s barevnými listy, kterým říkáme Hibiscus rosa-sinensis 'Cooperi'. Větší část listové čepele je bílá, okraj a žilnatina nepravidelně zelené, někdy jsou mladé listy růžové, jindy červené okraje listů. Asi nejhezčí je ovšem kultivar 'Rose Flake', kde bílá a růžová barva převažuje a zeleň se na listových čepelích jen mihne.

Jak správně ibišky pěstovat

Všechny ibišky jsou světlomilné, takže je umístíme na okno nebo do nejbližšího okolí, jinak téměř nekvetou. Základem pro pěstování je objemná nádoba a kvalitní substrát s vyšším obsahem živin, od konce února do září rostliny přihnojujeme. Zaléváme pravidelně a během vegetační sezony nenecháme rostliny vyschnout, v zimě naopak zálivku omezíme, aby nedocházelo k hnilobám kořenů. Každoročně v předjaří hluboko seřezáváme. Ořezané větvičky můžeme použít k množení, snadno koření i v mokrém písku.

Občasné ibiškové nemoci

Pokud rostlina nekvete, chybějí jí živiny a musíte začít s pravidelným hnojením. Když poupata nasazuje, ale ta před rozkvětem opadávají, bude problém v suchém vzduchu ve vašem bytě. Musíte začít keř denně postřikovat měkkou vodou. Podobným problémům lze předejít: postavte květináč na podnos s vrstvou namáčeného keramzitu nebo štěrku, který funguje jako odpařovač.

Pokud během jara a léta opadávají listy, je rostlina příliš zalévaná a její kořeny se potřebují „nadýchnout“. Opadávají-li v zimě, jde buď o kombinaci přemáčení kořenového balu a proudu chladného vzduchu při větrání místnosti, nebo máte keř na příliš chladném místě – teploty pod 12 °C pokojové druhy nesnesou! Je nutné také kontrolovat, zda není rostlina napadená nějakým škůdcem, velkou paseku dokáže udělat i obyčejná žížala v malém květináči!

text a foto: Romana Rybková

Poslat Messengerem

30.06.2015 | Zahrada