Toulavé zahradní cesty a chodníčky

Zahrada

Fotogalerie:

Úprava okolí domu je náročnou záležitostí z hlediska estetického i stavebního, ale pečlivost se vyplatí.

Mít krásný, souvislý, ničím nenarušovaný trávník, který jako zelené moře bude obepínat nemovitost, je zcela určitě snem mnoha čerstvých majitelů rodinných domů, chalup a dalších rekreačních zařízení. Poněkud jinak se ale tato situace jeví v zimě, na jaře a na podzim. Zelený „koberec“ dostává zabrat, tvoří se na něm pěšinky k nejčastěji navštěvovaným místům, koleje ke garáži apod.

Tyto blátivé cesty a cestičky nejenom znepříjemňují majitelům život v průběhu valné části roku, ale také představují pro trávník takové poškození, se kterým se jen pracně vyrovnává v průběhu pozdního jara a léta. Z druhé strany pohlédnuto, k zažitým omylům patří názor, že stavební úpravy pozemku v podobě cest a cestiček zmenšují jeho využitelnou plochu. Pravdou je opak – rozšiřují ji. Umožňují totiž jedinečné sepětí architektury domu se specifi kou daného terénu a zvyšují tak nejen užitnou, ale i estetickou hodnotu celku.

Kdy začít

Na podobné úpravy je třeba myslet už při projektu domu. I když pravdou je, že „kam a kudy“ mají vést cestičky naším pozemkem, zjistíme nejlépe během jeho osidlování. Na druhou stranu při plánované stavbě, koupi či rekonstrukci je dobré se řídit radami zahradního architekta, určitě neproděláte. Pevnou podkladovou plochu potřebují přístupové cesty a chodníčky, parkovací stání, terasy, odpočinkové plochy pro zahradní nábytek nebo okolí bazénu.

Porada s odborníkem je důležitá také proto, že budované přístupové cesty a chodníky by měly souznít s charakterem nemovitosti, jejího oplocení, stylu zahrady i okolí, aby všechny části splynuly v příjemně působící vyvážený celek. Celkový pohled byste měli mít na paměti i při rozšiřování nebo rekonstrukci stávajících zpevněných ploch. Stejně důležitým hlediskem při výběru a stavbě zpevněných ploch je jejich pohodlná schůdnost, bezpečnost, trvanlivost a snadná údržba, především při odklízení sněhu. Vybírat lze z řady materiálů: z betonu, keramiky, plastbetonu, přírodního a umělého kamene i dřeva.

PŘÍPRAVA ZÁKLADU

– Nejprve je nutné určit stupeň zátěže, podle kterého se pak odvodí hloubka výkopu pro podklad a zvolí materiál, který se pod pokládku použije. Pro pokládku dlažby je nutné připravit zcela rovný a zhutnělý podklad.

– Nejúspornější variantou pro málozátěžové chodníky je deseticentimetrový výkop, jehož podloží zpevníme udusáním nejlépe pomocí válce či vibrační deskou. Do poloviny takto připraveného základu položíte písek anebo cementovou směs a do ní kladete dlažbu po jednotlivých kostkách. – Pokud kladete dřevěné kostky, musíte ještě pod vrstvou písku či cementu vytvořit dostatečně hlubokou drenážní vrstvu.

– Pokud bude cesta středně zátěžová, občas projede auto či těžší zahradní technika, doporučuje se hloubka základu až 35 cm, kterou vyplníte několika zhutnělými základovými vrstvami štěrku střídaných postupně od nejhrubšího až po ten jemnější.

– Hloubka 50 cm se doporučuje při větším zatížení, jakým může být např. vjezd do garáže. Spodní vrstva zhutnělého podkladu se vytvoří z 10 cm udusaného štěrkopísku, na který se kladou vrstvy štěrku od nejhrubšího po jemnější. Při pokládce dlaždic na již připravený betonový podklad, resp. při pevném spojení s konstrukcí, můžeme použít již hotovou stěrkovou izolaci na bázi cementu terrizal. Tu lze také použít i jako izolaci proti tlakové vodě u opěrných konstrukcí.

– Pokud budete lepit umělý kámen, terasové dlaždice či betonové dlaždice s vymývaným povrchem, můžete podle výšky lože použít stavební lepidla typu fermafluide tempo a weber for douflex.

– Pro vegetační a zatravňovací dlažby platí speciální technologické postupy.

Beton

Na trhu vede betonová dlažba, ve srovnání s přírodními materiály je mnohem levnější. Od doby, kdy se beton začal barvit a různě upravovat, se stal mnohem atraktivnějším. Moderní barvy dlažbě propůjčují přírodní odstíny. Většina materiálů je odolná proti obrusu a vlivu počasí. Kromě kvality zvoleného materiálu je třeba myslet na kvalitní úpravu podloží i samotné pokládky včetně dokončovacích prací.

Častým zlozvykem, který celkovému vyznění plochy ubližuje, je dolévání krajů betonem místo zaříznutí dlaždic. Moderní beton v nejrůznějších barvách může být smíchaný s kamennou drtí či oblázky, pískovaný, vymývaný nebo opatřený patinou. Současné tvarovky se vyrábějí vibrolisováním – kombinací tlaku a vibrací ze zavlhlé betonové směsi. Jsou rozměrově přesné a vysoce odolné. K mání jsou i betonové tvarovky vhodné pro zatravnění. Po osetí vznikne zpevněná, ale přesto zelená přístupová cesta.

Další možnosti

Keramické dlaždice mají výhodu dlouhé životnosti, snadné údržby i estetického vzhledu. Při nákupu je však třeba rozlišovat mezi dlažbou vnitřní a venkovní. Venkovní dlažba by měla mít nízkou nasákavost – do 0,1 %, zato vysokou mrazuvzdornost, otěruvzdornost a protiskluznost. Venku lépe vypadají a také se lépe udržují dlaždice větších formátů, menší se používají spíš jen na zdobné detaily. Díky využití bordur a kombinací barev i směru pokládky mohou vznikat nápadité plochy. Při tvorbě plochy z jedné barvy je dobré brát dlaždice z více palet najednou, abyste předešli případnému nechtěnému pruhování. Na zahradní cestičky se dají použít i tvrdě pálené cihly, pokud ladí s exteriérem.

Kámen z přírody

Přírodní kámen je trvanlivý a nadčasový materiál s kouzlem daným rozdíly v barvě, tvaru, struktuře i textuře jednoho druhu. Rozhodnete-li se použít na zpevněné plochy kámen, vycházejte vždy z materiálů, které jsou v dané lokalitě obvyklé (stejný požadavek platí i pro tvorbu skalky). Z kamene se vyrábějí desky, kostky a mozaiky. K nejpoužívanějším přírodním materiálům patří žula, andezit, čedič, mramor i pískovec, jehož nevýhodou však někdy bývá značná rozpadavost. Kamenné desky se řežou do různých tvarů, jejich povrch bývá rovně lámaný, broušený nebo leštěný. Levnější jsou lomové ořezy s nerovnoměrnou tloušťkou, rovné pouze z jedné strany, jejich pokládka je poněkud pracnější. Velikost kamenných kostek se pohybuje od mozaiky – 4 x 6 cm přes malou 9 x 11 cm až po velkou dlažbu 15 x 17cm. Čím větší kostka, tím pohodlnější je povrch, mozaika slouží jen jako zdobný prvek. Kameny je třeba impregnovat hydrofobizačními roztoky a pod terasou raději udělat drenáž. Kámen se může pokládat do štěrkopísku, větší zatížení snese kámen položený do suchého betonu.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Umělý kámen

Moderní a mnohostranný materiál vyrobený z přírodních surovin připomíná svým vzhledem přírodní kámen, díky menší nasákavosti je však odolnější vůči povětrnostním vlivům. Snadno se udržuje a kombinuje s dalšími materiály. V porovnání dejme tomu umělého pískovce s přírodním jsou všechna pozitiva včetně ceny na straně toho umělého.

Nezaměnitelné dřevo

Dřevěná špalíková dlažba nepatří jen do historie. Impregnovaná vydrží v půdě mnoho let. Její místo je spíš na krytých terasách, kde není tak vystavená povětrnosti, jinak porůstá mechem, klouže a vydouvá se. Na venkovních plochách se používá i krytina z tropických dřev (massaranduba, bangkirai, ipe), které se nemusí impregnovat. Dřevo musí být sušené. Mokrá dřevěná podlaha je kluzká, drážky, jimiž jsou jednotlivé díly vybavené, by proto měly jít napříč hlavními komunikačními směry. Je třeba počítat s tím, že barva dřeviny časem trochu zešedne, a také s tím, že je třeba ji natírat ošetřujícím olejem.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem Diton a Presbeton

Poslat Messengerem