Tulipány ukrývají tajemství

Zahrada

Fotogalerie:

Tulipán je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších květin v jarních zahradách. Většina lidí si představí velkokvěté hybridy divokých barev i tvarů, ale moc krásné jsou i původní plané druhy, kterých byla dosud popsána necelá stovka.

V přírodě rostou tulipány především v západní a střední Asii, hojně se vyskytují od turecké Anatolie až po Írán, Irák a Sýrii, na východ zasahují do daleké severovýchodní Číny. Centrem jejich vývoje jsou pohoří Pamír a Hindúkuš a stepi Kazachstánu. V Evropě roste několik druhů na Balkáně, v Řecku, na Krétě a na Kypru. V teplejších oblastech České republiky najdeme zplanělý žlutokvětý Tulipa sylvestris, který lze spatřit třeba i v Průhonickém parku nebo na svazích Petřína.

Kvete však málokdy a snadno se přehlédne – oproti atraktivním okrasným druhům je poměrně nenápadný. Jistou zajímavostí je drobný Tulipa edulis (česky lze přeložit jako tulipán jedlý) s jemnými žlutavě bílými květy s purpurovými proužky, který však někteří odborníci jako tulipán neuznávají a vytvořili pro něj zvláštní rod Amana. Je i nejvýchodněji rostoucím druhem v Číně, Koreji a Japonsku – jeho cibule se používají v místní tradiční medicíně.

Tulipánová dramata

Národní květina Holandska zažila cestou do evropských zahrad téměř legendární dobrodružství. První tulipány přivezl roku 1554 z Cařihradu do pražské královské zahrady vyslanec rakouského císaře. Zde se s nimi setkal vlámský doktor Carolus Clusius, který v Praze působil jako vážený prefekt královské medicínské zahrady. V roce 1590 ho požádalo vedení univerzity v holandském Leidenu, aby založil medicínskou zahradu (Hortus medicus) pro výuku studentů.

K překvapení všech však vytvořil zahradu botanickou (Hortus botanicus) a stal se jejím prvním ředitelem, čímž také zahájil výuku botaniky v Holandsku. Carolus Clusius žil v letech 1526 až 1609, v době návratu do Leidenu tedy byl již šestašedesátiletým šedivým a (podle dobových drbů) značně nevrlým mužem. Z Prahy si přivezl velkou vzácnost – svou sbírku více než 600 kusů tulipánových cibulí.

Historické kroniky praví, že se o své cibule nechtěl příliš dělit, některé prameny tvrdí, že tulipány byl ochoten prodat jen za skandální ceny, jiní píší, že je nechtěl dát z rukou vůbec. A výsledek na sebe nenechal dlouho čekat – jedné zimy bylo mnoho jeho cibulí ukradeno. Znechucený Clusius na tulipány zanevřel a už je nikdy nepěstoval. Přesto je ve velké míře zodpovědný za rozmach tulipánového byznysu v Holandsku, který vzápětí následoval.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Tulipánové šílenství

Amsterdamští obchodníci bohatli na obchodu se Starým i Novým světem a ve třicátých letech 17. století si mohli dovolit téměř všechno. Tulipány se staly módou a prostředkem k rychlému získání jmění, ceny cibulí se vyšplhaly do neuvěřitelných výšek a dům na amsterdamském grachtu se dal koupit za tři tulipánové cibulky.

Do obchodu s tulipány se zapojil kdekdo a předmětem smluv se často místo cibule stal jen slib jejího dodání k určitému datu, který byl obratem prodán dál. Cibule tak mnohonásobně změnily majitele dříve, než je pěstitel sklidil z pole, neplněním slibů vznikaly spory a soudy. Tulipánové šílenství nakonec v roce 1637 přerostlo ve finanční krach, kdy mnoho spekulantů přišlo o všechno.

DO EXTRÉMNÍCH PODMÍNEK

Tulipány obývají většinou nehostinné stepi a hory, tedy místa s extrémními klimatickými podmínkami – v zimě kruté mrazy, v létě horko a sucho. V Himálaji rozkvétají až ve 3 500 metrech nad mořem. Některé druhy jsou vzácné a citlivé, obývají jen malé oblasti se specifickými podmínkami a jejich pěstování je velmi těžké, jiné naopak v Evropě zplaněly a zdomácněly.

Jak tulipány pěstovat

Tulipány mají v zemi cibuli složenou ze čtyř až šesti silných suknic. Cibule je jednoletá – uprostřed mezi suknicemi je růstový vrchol, z něhož vyrůstá rostlina a u jeho základu vzniká nová cibule, zatímco stará se spotřebovává. V úžlabí ostatních suknic se vytvářejí dceřiné cibulky. Při pěstování šlechtěných odrůd (i některých botanických druhů) je důležité cibule po odkvětu vyndat ze země a na podzim je opět vysadit.

Pokud zůstane cibule tulipánu mnoho let na svém místě, neustále se bude zvyšovat počet malých dceřiných cibulek, které však nepokvetou a budou mít jen jeden list. Není to degenerace, jak se dříve vysvětlovalo, ale neustálé zeslabování rostliny dělením na menší cibule a vyčerpáváním živin z půdy. Kulturní tulipány přesazujeme každoročně, některé původní druhy mohou zůstat na místě tři či čtyři roky bez rozsazování.

Jak a kam je sázet

Cibule sázíme koncem září nebo v říjnu tak, aby nad špičkou větších cibulí bylo 15 až 20 cm zeminy. Osvědčilo se sázení ve skupinkách do řídkých plastových košíčků (lze je koupit v zahrádkářských prodejnách), které cibule jednak částečně ochraňují před drobnými hlodavci, jednak se na jaře po zatažení mnohem lépe sklízejí. Tulipány vyžadují neutrální až slabě alkalické, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají.

Napomáhá i hluboké zrytí a urovnání půdy před výsadbou, pohnojení plnými minerálními hnojivy a zálivka po výsadbě. Po odkvětu a zatažení cibule vyndáme ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby. Tulipány se hodí do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy výborně působí ve skalkách. Speciální kultivary byly vyšlechtěné k rychlení do bytů, jiné k řezu. V Praze si můžete prohlédnout velmi dobrou sbírku planých i šlechtěných tulipánů v botanické zahradě v Troji.