Zelené střechy se vracejí do měst a začínají kralovat i venkovským domům. Některé z nich poskytují prostor pro relaxaci a často bývají i funkčně a architektonicky zapojeny do provozu budovy.

Realizace takovéto střechy, potažmo střešní zahrady ovšem není vůbec snadná. Aby skutečně splňovala všechny nároky, svěřte ji raději odborníkům. Vegetační souvrství by totiž (kromě jiného) mělo přispívat, jakožto doplňková funkce, k tepelné stabilitě budovy a chránit nosné konstrukce a hydroizolace proti UV záření. Schopnosti se liší podle použitých materiálů a technologií. K dispozici jsou různě vylehčené zeminy, dále pak rozvlákněné horniny do formy minerálních hydrofilních izolací. Skladby vegetačních střech se v základu dělí na extenzivní a intenzivní.

Jednovrstvá extenzivní skladba pro sklon střechy minimálně 2°

Jednovrstvá extenzivní skladba pro sklon střechy minimálně 2°
1. Rostliny a krycí vrstva
Nízké nenáročné rostliny doplňujeme posypem kůry, zeminy a drobného kačírku. Střecha vypadá vizuálně lépe a přitížení stabilizuje vegetační panely. U větších střech se navrhují stabilizační prvky. Tloušťka krycí vrstvy je asi 20 mm, výška rostlin 20 až 200 mm.

2. Vegetační, drenážní a hydroakumulační vrstva
Panely slouží k přímému pěstování rostlin. V jednovrstvých systémech extenzivních střech je není nutné doplňovat drenážními fóliemi, mají 3x větší propustnost pro vodu, než požadují normy pro zelené střechy (FLL) a než mají nejlepší zeminy určené pro jednovrstvé systémy. Zároveň dokážou udržet zásobní vodu několikanásobně více než běžné nopové fólie výšky 20 mm. Jejich vláknitá struktura filtruje zbytkovou zeminu při počátečním zakořeňování. Tloušťka této vrstvy je 50 až 100 mm.

3. Separace
Separační vrstvu může tvořit nesmáčivá PES nebo PP geotextilie 65–125 g/m2. Neslouží jako ochrana proti prorůstání kořínků, měla by být vodopropustná. Vzhledem k tomu, že vláknitá struktura panelů má filtrační účinky, není použití této vrstvy vysloveně nutné, nicméně nesmáčivá fólie výrazně snižuje pronikání vody mezi spáry XPS.

4. Tepelné izolace
Tvoří ji voděodolný a pevný extrudovaný polystyren (XPS s pevnostní třídou 300 kPa, vyšší třídy se používají při extrémních zátěžích u střech s intenzivním ozeleněním, nebo při kombinaci s dalším provozem – terasy, parkoviště apod.). Extrudovaný polystyren slouží u extenzivních střech také jako základní protikořenová ochrana. Tloušťka je 100 mm a více.

5. Separace
Pokud je hydroizolace agresivní vůči extrudovanému polystyrenu (některé mPVC fólie), musí se oddělit pomocí separační fólie. U tenkých vrstev XPS nebo u intenzivního a polointenzivního ozelenění se místo separační fólie použije klasická protikořenová fólie, aby kořeny neporušily stávající hydroizolaci.

6. Původní hydroizolace
Je nutné zkontrolovat její kvalitu před pokládáním dalších vrstev!

7. Původní tepelná izolace
Většinou ji tvoří polystyrenové desky ve 2 vrstvách a spádový systém.

8. Původní nosná konstrukce
Je nutné ověřit, zda původní nosná konstrukce (stropů i stěn) zvládne přitížení od nové střešní vegetace. Systém s panely je ale výrazně lehčí než systémy se zeminou.

Výběr vhodného řešení

Než se pustíte do výběru vegetačního střešního systému a konkrétních rostlin, musíte si ujasnit, co je u vaší střechy možné a co nikoli. Nejdůležitějšími faktory jsou: sklon střechy, únosnost konstrukce a následná údržba. „Za ideální sklon pro vegetační střechy považuji 2° (plochá střecha dle ČSN 73 1901),“ říká inženýr Petr Vacek ze společnosti Isover. Co se týče únosnosti střešní konstrukce, je podle jeho slov přirozenější navrhovat vegetační střechu do novostavby, kde předem počítáme se zvýšeným zatížením, které do konstrukce přináší těžká vegetační vrstva. Toto přitížení může být u silné vrstvy zeminy s intenzivní zelení až 1 000 kg/m2.  U takovýchto systémů se většinou doporučuje „vylehčování“ rozvlákněnou horninou ve formě vegetačních panelů.

Jak je to s ozeleněním střechy v případě rekonstrukcí?

Odpovídá Ing. Petr Vacek.

V případě rekonstrukcí nám statika mnohdy nedovolí ozelenit střechu vůbec. Toto je nutné předem důkladně propočítat. S použitím připravených vegetačních panelů si ale můžeme dovolit ozelenit střechu i tam, kde by to bylo se zeminou nemožné.

Před podrobným projektováním bychom si také měli uvědomit rozsah údržby na střeše. Existují střechy téměř bezúdržbové – pouze občasná kontrola a drobné udržovací práce. Ty se skládají z nenáročných rostlin, skalniček, netřesků a sukulentů. U náročnějších rostlin v intenzivních systémech je možnost automatického závlahového systému s dávkováním živin. Pro údržbu je nutné na střeše zvážit umístění vodovodní přípojky. Další důležitou součástí jsou potom kotvicí body pro pracovníky údržby, případně zábradlí na okraji střechy.

V případě rekonstrukcí stávajících střech s uvažovanou zelení můžeme postupovat následovně. Původní střechu doplníme novou tepelnou izolací na současný energetický standard a pak řešíme ozelenění. Pokud jsou se střechou dlouhodobě problémy, například do ní zatéká, musí se provést generální oprava, nebo dokonce demontáž střešního pláště a vytvoření zcela nové střechy. V ostatních případech je možné aplikovat inverzní tepelnou izolaci doplněnou o zeleň. Pro rekonstrukce bych doporučil spíše skladbu s extenzivní zelení. Skladby pro rekonstrukce by mohly vypadat tak, jak dále ukazujeme na schématech.

Skladba vegetačních střech

Extenzivní zelená střecha je střecha pohledová, nenáročná na zhotovení i údržbu. Intenzivní zelenou střechu zpravidla řešíme jako střešní zahradu, která je funkčně využívána, musíme se o ni „intenzivně“ starat a uměle ji zavlažovat. Řešíme jako místo pro relaxaci a pohyb osob.

Skladba s polointenzivní zelení

Tvoří jakýsi mezistupeň mezi extenzivní a intenzivní vegetační střechou. Tloušťka vegetačního souvrství se pohybuje od 100 do 300 mm. V případě použití vegetačních panelů se vrství 2 desky na sebe v tloušťkách 50 + 100 mm, nebo 100 + 100 mm.

Opuntia phaeacantha je nejčastěji pěstovaným skalkovým kaktusem u nás. Vyrovná se s teplotou pod –20 °C, ale hlavně pravidelně kvete, a to i „nekaktusářům“.„Tyto střechy jsou stále nenáročné na údržbu, fungují bez složitého systému umělého zavlažování, podobně jako střechy s extenzivním ozeleněním. Na rozdíl od klasických extenzivních střech umožňují výsadbu i vyšších bylin a keřů. Při vrstvení minerálních desek zde dochází k větší akumulaci vody, a proto je možné použít rostliny s většími nároky na vodu. Silnější tloušťky vegetační vrstvy dávají také větší prostor pro kořenový systém rostlin. Pokud kombinujeme panely, můžeme použít pevnější panel jako vrchní vrstvu, která bude odolnější vůči prošlápnutí. Vegetační střecha tak bude částečně pochozí. U silnější vegetační vrstvy doporučuji používat odolnější panely ve spodní části souvrství. Díky tomu můžeme na minerální vegetační souvrství položit ještě další silnější vrstvy zeminy nebo těžší rostliny,“ dodává Petr Vacek.

Možnosti ozelenění střechy

Finančně nejméně nákladné (i pro velké plochy) je ozelenění osivem buďto prostým rozhozem, nebo tzv. hydrosevem za vlhka (osivo, případně i výhonky a řízky se nastříkají). „Zelená střecha“ není zelená ihned, ale až po vyklíčení semen. Na menší střechy se vysazují jednotlivé rostliny nebo malé trsy. Dalším způsobem je ozelenění pomocí vegetačních rohoží, travních nebo rozchodníkových koberců nebo předpěstování v panelech. Je to finančně nákladnější, výhodou je ale velká rychlost a okamžitý výsledek. Navíc se takto dají snadno ozelenit i šikmé střechy.

Vícevrstvá intenzivní skladba s odkapovým systémem pro sklony od 0°

Vícevrstvá intenzivní skladba s odkapovým systémem pro sklony od 0°.
1. Rostliny a krycí vrstva, hlavní vegetační vrstva
Používají se náročnější rostliny, keře, případně se v tomto systému dá pěstovat i zelenina. Tloušťka vrstvy zeminy je min. 200 mm, pokud bude použit hydroakumulační panel. Výška rostlin 50 až 750 mm.

2. Hydroakumulační vrstva
Akumulace vody probíhá pouze v panelech, přebytečná voda volně odkapává a tím brání přemokření. Tloušťka této vrstvy je 100 mm.

3. Odkapová, drenážní vrstva pro střechy bez spádu
Náročnější vícevrstvé vegetační střechy bez dostatečného sklonu nebo rozsáhlé střechy s velkou odtokovou délkou lze doplnit odkapovým systémem. Používá se prostorová smyčková rohož nebo speciální nízké nopové fólie s obráceným nopem. Tato vrstva umožňuje volný odkap z panelů a tím chrání rostliny proti přemokření.

4. Hydroizolační vrstva
Moderní hydroizolační fólie a modifikované asfaltové pásy (SBS i APP) už je možné koupit ve variantě s odolností proti prorůstání kořínků. Pokud tuto funkci nemají, je nutné hydroizolaci chránit speciální protikořenovou ochranou.

5. Tepelná izolace
U polointenzivních a intenzivních systémů je tvořena expandovaným nebo extrudovaným polystyrenem o tloušťce 200–450 mm (podle tepelných požadavků prostorů pod střechou). U nevytápěných garáží se tepelná izolace může vynechat úplně, panely mají základní tepelněizolační schopnost. Pěnové polystyreny je možné dodat i ve spádu.

6. Parozábrana
Vrstva zamezující pronikání vodní páry z vnitřního prostředí do střešního pláště.

7. Nosná konstrukce
Silnější vegetační vrstva a větší rostliny mají také vetší nároky na statiku nosných konstrukcí. Tyto střechy nejsou příliš vhodné pro rekonstrukce, jedině po důkladném statickém vyhodnocení.

Příklady rostlin

Rostliny volíme podle druhu vegetační střechy a podle míry údržby. Pro extenzivní střechy se doporučují rostliny, které se zvládnou vypořádat s extrémními podmínkami – dlouhotrvajícím suchem, nebo naopak přemokřením, větrem a přímým slunečním zářením. Ideální jsou nízké trsovité rostliny, které se samovolně plošně rozrůstají a regenerují. Osvědčené jsou např. nenáročné skalničky či odolné sukulenty – netřesky či rozchodníky. Pro zpestření lze použít i extrémní horské nebo jihoamerické kaktusy. U nás se daří například vybraným druhům rodů Opuntia, Echinocereus, Escobaria či Pediocactus.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Příprava podkladu

Pokud mají rostliny na střeše dostatek vody, dokáží za rok ztrojnásobit svoji velikost. Vymezování teritoria rostlin pomocí kamenů a kůry sice pomůže, nicméně skalničky si najdou cestu pro svou expanzi i tady.V případě rekonstrukcí, kde není přítomna hydroizolace odolná vůči prorůstání kořínků, je nutné použít protikořenovou fólii. Její druh a zpracování záleží na typu vegetace, kterou na střeše plánujeme. Proti „agresivním“ kořenům je nutné použít ochranu dvojitou.
Protikořenová ochrana by měla separovat celou vegetační vrstvu od přilehlých konstrukcí a tím zamezit jejímu poškozování. Je nutné chránit atiky i veškeré detaily.

Napojování protikořenové ochrany se provádí podle doporučení výrobce – svařováním, lepením nebo přesahem. Minimální přesahová vzdálenost se doporučuje 10–15 cm.

text: Vlastimil Růžička, foto: Petr Vacek, Isover 

logo MessengerPoslat Messengerem