Vyvýšené záhony: Praktické i elegantní

Představují jednu z možností, která usnadní péči o zahradu zvláště lidem s omezenou hybností, a zároveň dodají zahradě i šmrnc. Vyvýšené záhony se uplatní i v okrasné kompozici, ačkoliv jejich nejčastější použití bývá právě v zeleninové zahradě. S jakými konstrukčními typy se můžete setkat a na co by se při jejich umístění do zahrady nemělo nikdy zapomínat?

Vyvýšené záhony jsou častou pomůckou zahradních architektů, kteří řeší estetickou stránku užitkové zahrady. Mají totiž své místo tam, kde majitelé třeba i malého pozemku ve městě vyžadují pěstební plochu pro zeleninu a bylinky, ale zároveň není dost prostoru pro kompoziční oddělení okrasné a užitkové části. Řešením je pak pohledově atraktivní pojetí těchto „pěstebních“ záhonů, které kromě toho, že se při údržbě výsadeb nemusíte třeba ani vůbec sklánět, mohou nabídnout i zajímavý design. Jejich plášť totiž nemusí tvořit výhradně jen dřevo, ačkoliv je právě tento materiál nejvíce používaný pro snadnou stavbu i příznivou cenu, nabízejí se i modernější varianty.

Corten do zahrady vnese moderní, až trochu industriální design, takže se i zeleninový záhon může stát pohledově atraktivním doplňkem. Zajímavé možnosti ale nabízí také pohledový beton. V přírodních zahradách bývá pojetí úplně jiné, tady hrají hlavní roli materiály, které do přírody jednoduše patří a souzní s ní.

Ideální výška? Pro každého trochu jiná

Při údržbě výsadeb, zvláště pak těch zeleninových, které vyžadují pravidelnou péči, pomůže de facto každý centimetr vyvýšení nad terén. Znatelnou úlevu můžete při údržbě zaznamenat už při výšce 20 centimetrů nad úrovní terénu. Za optimum se pak považuje výška 80 až 100 cm. Výhodou vyvýšených záhonů je zadání na míru, sami si tedy při zadání do výroby určíte výšku, která je pro vás už přijatelná. Jinou výšku budou mít záhony pro údržbu ve stoje a zcela jinou zase záhony pro osoby odkázané na pohyb na invalidním vozíku. I těm totiž vyvýšené záhony umožní práci na zahradě, kterou by jinak prakticky nebylo možné s pohybovým hendikepem vykonávat.

Při volbě výšky berte v úvahu ale také to, jaké rostliny plánujete na záhonech vysadit. Například plody z tyčkových rajčat se vám budou těžko sklízet ze záhonů vyšších než jeden metr. Někdy se tedy vyplatí zvolit výškový kompromis nebo vyrobit jeden záhon nižší pro tyto případy.

Není to řešení pro velkopěstitele

Ačkoliv by se vyvýšení výsadeb nad terén mohlo jevit jako řešení na všechny potíže při péči o výsadby, najdete i v jejich případě některé nedostatky. Kromě již tak vyšších pořizovacích nákladů je to řešení ideální jen pro ty, kdo pěstování zeleniny nebo třeba bylinek považují spíše za hobby. Ve velkém se přece jen vyplatí stále klasické záhony v úrovni terénu, které se dají ve větší ploše obdělávat pomocí techniky. U vyvýšených záhonů se budete muset vždy spoléhat jen na své ruce. Pokud tedy máte smělejší pěstitelské cíle, pak se vyplatí většinu zeleniny pěstovat v samostatné užitkové části zahrady, ale ani tak se vyvýšených záhonů nemusíte vzdávat. Skvěle poslouží v blízkosti domu pro pěstování bylinek nebo takových druhů zeleniny, pro které si při vaření rádi zajdete přes terasu do zahrady.

Dřevo měkké nebo tvrdé, s úpravou nebo bez ní

Pokud se majitelé zahrady rozhodnou pro vyvýšené záhony, často padne volba na materiálové řešení v podobě dřeva. Jenže i tady je třeba zvážit hned několik důležitých aspektů. Díky tomu, že je dřevo ryze přírodní materiál, není také věčné a při kontaktu s vodou nebo zeminou značně trpí. Nabízejí se samozřejmě různé typy laků a nátěrů, které dokáží zkázu dřeva o mnoho let posunout, ale někdy je prostě vhodné nechat dřevo v jeho přírodní podobě. Jestliže rádi přihlížíte přirozenému stárnutí dřeva, raději volte dřevo tvrdé.

Dub nebo modřín časem překvapí příjemnou šedavou patinou, navíc vydrží opravdu dlouho. Samozřejmě jen za předpokladu, že se zajistí odvod přebytečné vody mimo záhon, ideálně do podloží, a že se zamezí kontaktu zeminy se dřevem. Z měkkých dřev se nejčastěji používá smrk nebo borovice. Tady pak přicházejí na řadu nátěry, bez kterých by dřevo nemělo dlouhou životnost.

Ochrana záhonů

Především u záhonů vyrobených ze dřeva je třeba tento materiál co nejvíce chránit, i tak bude odkázán na nevyzpytatelné povětrnostní podmínky. Vnitřní stěny záhonů je nutné pokrýt nopovou fólií tak, aby mezi fólií a dřevem vznikl dostatečně volný prostor pro vzduch (nopy směřují ke dřevu). Do této mezery by ovšem neměl napadat substrát, což se může při údržbě stát, proto se nopová fólie nechává nad úrovní substrátu a fixuje se ke dřevu pomocí vrutů.

Často se při instalaci záhonů do zahrady zapomíná, že neméně důležitá je ochrana dřeva také odspodu. Dřevo nesmí přijít do styku se zeminou ani v místě kontaktu s podložím, proto se v celé délce a šíři podkládá cihlami z betonu nebo dlažebními kostkami. Ty se ukládají do štěrkového lože, které odvádí vodu do rostlého terénu. Položení dřeva na podkladní materiál, který přesahuje i směrem ven od záhonu, má i další výhodu. Pokud totiž záhon obklopuje trávník, který potřebujete sekat, pak se vyvarujete nedosečených míst. Kolečko sekačky bezpečně přejede po cihle položené v úrovni terénu.

Sekání trávníku kolem vyvýšeného záhonu

Trávník bývá nedílnou součástí téměř každé zahrady a často obklopuje také vyvýšené záhony. Pokud jej nebudete v těchto místech nadměrně zatěžovat sešlapem, pak v tom není problém, ale i tak se vám bude zelený koberec kolem vyvýšeného záhonu mnohem hůř sekat. Vyplatí se zvážit, zda povrch okolních ploch raději nepokrýt jiným materiálem, který nevyžaduje tak častou údržbu.

Dobrou volbou bude mlat nebo cenově mnohem dostupnější povrch pokrytý dřevěnou štěpkou, jemnou mulčovací borkou nebo ještě lépe kamennou drtí. I v tomto případě se ale bez odvodnění podloží v přímém styku se dřevem neobejdete.

Řešení v permakulturní zahradě

Kromě klasických vyvýšených záhonů pravidelných forem se můžete setkat také s přírodní variantou. Vlastní záhon je mírně zahloubený pod rostlý terén a v jeho jádru se kromě větví nacházejí i celé kmeny stromů. V jádru záhonu může být i kámen, který celou strukturu zpevňuje a funguje jako drenáž. Dřevo v záhonu slouží jako zdroj vody, během dešťů ji totiž nasává do své struktury a poté půdu zvlhčuje během sucha. Prostory mezi kmeny a větvemi jsou prosypány úrodnou, na kompost bohatou zeminou.

Tyto záhony jsou ohroženy erozí, proto je nutné půdní povrch v celé ploše záhonu zamulčovat například slámou. Tato neformální varianta vyvýšených záhonů je oblíbená hlavně v zahradách ekologických a permakulturních.

Hranice pro záhony v úrovni terénu

Když nepotřebujete záhony zvednout do úrovně, ve které se vám budou lépe udržovat, můžete samozřejmě rostliny pěstovat v úrovni terénu. I tak je ale smysluplné jim dát jasnou hranici. Obruby značně sníží potřebu údržby. Do záhonů bez ohraničení totiž bude neustále vrůstat trávník, takže bude nutné okraje jednou až dvakrát ročně odrýpnout ostrým rýčem nebo použít ořezávač okrajů. Některým zahradám doslova sluší přiznaná obruba, tou mohou být například cihly nebo žulové dlažební kostky. Jindy je zase výhodnější nenápadný vzhled. Ocelová pásovina nebo hliníková lišta patří mezi ty téměř neviditelné varianty, které trávníku vymezí jasné hranice.

Text a foto: Lucie Peukertová

Poslat Messengerem

11.05.2021 | Zahrada