Zahrada inspirovaná starým hradištěm

Zahrada

Fotogalerie:

Malebná staročeská víska Tetín, založená na skalním ostrohu nad řekou Berounkou, vyniká nejen bohatou historií, ale i nebývalou realizací kamenné zahrady, která majestátně obepíná moderní rodinnou vilu. Projekt spojuje historický odkaz poutního místa se současnou architekturou v kamenném kubismu.

Láska ke kamenům provází zahradního architekta Stanislava Špoulu od samého počátku. „Nejprve jsem objevoval kameny pouze jako doplňky zahradních zákoutí či jako zajímavé detaily, teprve později se staly páteří mých kompozic,“ vysvětluje. Práce s kamenem ovšem není vůbec snadná. Některé kusy váží i více než deset tun, běžně se v zahradách pracuje s metrákovými kameny. Jde většinou o čedič, tefrit, žulu nebo vápenec.

Další důležitou komponentou jsou drobné oblázky a valouny, kterými je zahrada na různých místech poseta nebo systematicky sestavena do dlažby. Velké kameny představují zajímavé geometrické tvary a téměř vždy jde o impozantní sochařské dílo. Značnou výhodou pro zahradníka je společné budování zahrady i domu. Lze využít těžkou techniku k hloubení jezírek, z nahromaděné zeminy se mohou téměř okamžitě vršit terénní valy a používat vytěžené kameny.

Základ určila historie

Historicky patří Tetín k nejstarším českým vesnicím. Jeho počátky jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou. Panství bylo později vdovským sídlem kněžny Ludmily a v dalších letech připojeno ke Karlštejnu. Počátkem 20. století byla lokalita vážně poškozena těžbou štěrku a pozemek ztrácel svoji hodnotu. Nacházel se na neúrodné půdě v ulici Na průhonech, kde se léta vodil pouze dobytek na pastvu, a později sloužil jako divoká skládka s náletovými dřevinami. Nový majitel počítal s důkladnou rekultivací půdy a s projektem, který bude respektovat historický odkaz dané oblasti a splyne s okolní divokou přírodou. Kamenná zahrada na ploše 3 600 m2 kopíruje nedaleká vápencová skaliska s protékajícím potůčkem a evokuje staré hradiště s výhledem na hlavní dominantu obce, na kostel sv. Ludmily.

Zahrada s kamennou páteří

V tetínské zahradě jsou kameny páteří a valy pozadím, které odděluje pozemek od sousedů. Zemní valy jsou široké asi 10 metrů a výška dosahuje více než 5 metrů, pod nimi jsou schované garáže a technika pro udržování chodu jezírek. Půda musela být důkladně rekultivována a kameny (převážně valouny, vápenec, drti a štěrky) poté doplněny dalšími kusy ze severočeských lomů (zejména tefrit z obce Kravaře v Čechách). Kámen se použil na budování teras, zdí, cest, schodů a jezírek, některé kameny se opracovávaly, aby poté posloužily jako působivé dekorace.

Celkem se na pozemek navezlo přes 1 500 tun kamene. Největší kámen (14tunový trojkámen) se nachází u hlavního vchodu do zahrady, drží část hlavní terasy a evokuje představu domu na skalním útesu, z kterého vytéká pramen. Ostatní kameny (10tunové „dvojáky“) doplňují působivou scenérii společně s „jednoduchými“ kameny o váze 5 až 8 tun. Zároveň zpevňují kráterová jezírka mezi skalisky, do nichž tečou dva velké vodopády a boční potůčky.

V horní části zahrady se nachází sluneční vyhlídka směrem na panoráma Tetína s kostelem sv. Ludmily. Vedou sem kamenné široké schody, na kterých se dá posedět, stejně jako na schodech protějšího kostela přes údolí. Hradby představují kamenné zídky, které drží svah a zároveň nabízejí klidná stinná zákoutí, kde je možné posedět s přáteli na kamenných kvádrech u kamenného stolu a ohniště. Přírodní atmosféru dotvářejí vhodně vybrané stromy, keře, rostliny a okrasné trávy.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Ve stínu vzácných dřevin

„Tak jako začínal malovat Jan Vermeer své obrazy vždy v rohu plátna, začínali jsme i my s prací v rohu zahrady, v zadní části valu,“ podotýká autor projetu Stanislav Špoula. Zemní val nyní nahrazuje pevná zeď z tefritu, prokládaná kamenem s červeným prokreslením z lomu Třebnuška u Rokycan. Vše bylo zpevněno betonem, který není zvenku vidět, a zeď působí dojmem klasické pokládky na sucho. „Nebyla to žádná manýra, museli jsme řešit hlavně sousedské vztahy a zároveň vytvořit soukromí pro naši kamennou zahradu.

Protesty se týkaly především ztráty výhledů do krajiny a na starobylé město, podstatná pak byla vzdálenost zdi od pozemků sousedů a také její výška,“ dodává Stanislav Špoula, ukazuje výsledné dílo a nabízí posezení v zadní části zahrady v blízkosti oné zdi ve stínu rychle rostoucích dřevin. Postupně tady vznikne borový háj. Ve střední části se dále vysázely klasické druhy hedvábných a stříbrných borovic (Pinus strobus, Pinus parviflora ´Saphir´), které probarvují jeřáby (zejména Sorbus hardeggensis) a deset druhů javorů (zejm. Acer palmatum disscatum ´Garnet´). Dominantami této části jsou ovšem vzácné cedry, zejména převislý cedr himálajský (Cedrus deodara ´Pendula´), po kamenech se pnoucí plazivý cedr (C. deodara ´Feelin Blue´) a další dva druhy, jež vytvoří společně s kameny „posezení v zátiší pod cedry“.

Bohatá paleta borovic

S kameny se v zahradě bude střídat řada vzácných borovic, například borovice černá (Pinus nigra 'Giant de Swiss' nebo Pinus nigra 'Strypemonde'); svítivě zelená borovice bělokorá (Pinus heldreichii 'Schmidtii'); háj budou zdobit i japonské borovice: hustokvětá (Pinus densiflora 'Oculus Draconis' nebo 'Umbraculifera Tanyosho') a bílá japonská borovice s malými květy (Pinus parviflora) či pokroucené borovice z kalifornských hor (Pinus contorta 'Spaan´s Dwarf') společně s mnoha dalšími druhy nízkých plazivých borovic, vytvářejícími klečový pás, který zpevňuje svah (Pinus sylvestris 'Albyns', Pinus strobus 'Pendula' a další).

V hlavní roli kámen, voda a okrasné trávy

Společně s osazováním kamenů pamatuje Stanislav Špoula už v základním projektu, kromě nezbytné flóry, také na vodu. „U jezírek a vodopádů je třeba zajistit velký prostor pro bezproblémový chod oběhových čerpadel a také navrhnout speciální drenážní systém, který kromě jiného ochrání dům při záplavách. To vše s ohledem na danou vegetaci,“ dodává a připomíná složitý systém tří jezírek a tří vodopádů v této zahradě. Jedno jezírko s vodopádem se nachází při vchodu a dvě propojená jezírka (či spíše jezera) s vodopády v nitru pod hlavním zemním valem.

Společně s vodní technikou (dvě výkonná čerpadla a velkoplošný filtrační systém) jsou v podzemí i prostorné garáže. K vodě neodmyslitelně patří okrasné trávy. Favority Stanislava Špouly jsou Festuca, Spartina pectinata ´Aureomarginata´, Cortaderia, Panicum, Carrex nebo Molinia. Jejich předností je úhledný vzhled po celou vegetaci a v době růstu výrazně zahušťují prostor. Vysazují se jako solitéry, případně v malých a řídkých skupinách. Na zahradě v Tetíně se propojují s různými druhy vřesů (Calluna vulgaris), vřesovců (Erica carnea) a skalniček. Mezi nimi si našly své místo opadavé barevné dřišťály (Berberis), nádherné skalníky, brsleny, mateřídoušky, plazivé hortenzie, floxy, čechravy, kaliny, různé druhy vřesovištních azalek a zakrslých rododendronů.

Nad nimi se v severním svahu majestátně tyčí himálajské břízy (Betula utilis ´Jacquemontii´), kuželovité kompaktní habry, které pak na rovině směrem do nitra zahrady přecházejí v impozantní živý plot. Po celé zahradě se volně vysázely také smrky, zejména nenáročný smrk ztepilý-hnízdovitý (Picea abies ´Nidiformis´) a smrk plazivý (Picea abies ´Formánek´), který na řadě míst kopíruje terén a střídá se s hustými trsy marocké pouštní trávy (Festuca mairei) a s pichlavými koberci kostřavy medvědí (Festuca scoparia ´Pic Carlit´). Pestrou paletu květů uzavírá kručinka (Genista lydia) se svým zlatým kobercem. Přestože se majitelé snažili zachránit staré původní stromy, nakonec tu zůstala pouze padesátiletá lípa. Krášlí vchod do zahrady a její větve dopadají na starobylou kovanou bránu.