Zahrada na motivy Dálného východu

Majitelé se nechali inspirovat japonskou zahradou, ale tvořili ji podle svých představ. Výsledkem je nádherná oáza klidu, která připomene uplynulé letní dny a dodá inspiraci pro nový zahradnický rok. 

Malá vesnice ve Středočeském kraji v okrese Kladno byla odpradávna zemědělskou obcí. Rovinatý povrch v mělkém údolí Dolanského potoka, níže po proudu známějšího pod jménem Zákolanský, který se dále vlévá do Vltavy, nabízel dobré podmínky pro založení zahrady i pro klidné rodinné bydlení.

Malebný kraj na manžele Vašákovy zapůsobil. Rozhodli se téměř okamžitě: „Celý náš profesní život je svázán se zahradami a vodou, a to zcela jistě ovlivnilo i volbu této lokality,“ říkají s úsměvem manželé, kteří se profesionálně zabývají zahradními jezírky a čištěním vody.

Inspirace přírodou 

Převaha polí a lesů, krása luk a pastvin vzniklých dlouholetým spolupůsobením člověka a přírody lákají stále nové a nové rezidenty a původně malá vesnice se rychle rozrůstá. V posledních letech se také tady cíleně zvyšuje zalesňování pozemků listnatými dřevinami, které zlepšují stav půdy a hlubším zakořeněním lépe odolávají větru.

Manželé Vašákovi koupili v obci Dolany u Kladna stavební parcelu o rozloze bezmála 3 000 metrů čtverečních – původně to bylo pole, proluka mezi zástavbou v obci. Svoji vysněnou zahradu budovali s největší péčí a trpělivě po částech. Nejprve navezli rašelinu a písek, ze sousedního statku jim půjčili potřebnou mechanizaci a proces úpravy pozemku mohl začít. Vytoužená přírodní scenérie po vzoru japonských zahrad měla být součástí stylového rodinného domu s přirozeným začleněním do okolí.

„Představu o tom, jak by měl náš budoucí dům se zahradou vypadat, jsme s manželem měli. Oslovili jsme několik vcelku renomovaných architektů, ale teprve až projektantka z blízkého okolí nám vyšla vstříc a nic nám nevnucovala. Návrh jsme si nakreslili sami,“ vypráví paní Jitka Vašáková.

Projekt „handmade“ 

S výslednou realizací projektu, která v závěru obsahovala pouze drobné změny, jsou manželé Vašákovi spokojeni. Chtěli, aby kolem nich byl dostatek zeleně, přáli si větší odstup od silnice a přímý vstup na zahradu. Nechali se inspirovat japonským stylem, ale vše tvořili sami a podle sebe, podle vlastní intuice.

Zkušenosti s jezírky a kameny již měli a s dřevinami si nechali poradit: „V obci jsme se seznámili s pánem, který má s pěstováním dřevin dlouholeté zkušenosti, a navíc šlechtí opravdu krásné bonsaje. Ten nám poradil a pomohl usměrnit naše původní, trochu pošetilé představy,“ podotýká Jitka Vašáková.

Nejprve sázeli po obvodu pozemku statné stromy a keře, přímo za domem pak mohutné smrky (Picea omorika), které chrání stavbu před větrem. Najdeme tady i další krásné stromy, jako je třeba tisovec nebo metasekvoj a především mohutný solitér hadí smrk (Picea abies ´Virgata´). Z menších dřevin je třeba připomenout kromě listnáčů i krásně tvarované čarověníky z borovic a jedlí a stejně krásně tvarované túje.

Vegetaci vysazovali manželé Vašákovi podle vlastního plánu s občasným nahlédnutím do odborné literatury, jak sami říkají. Důležitá pro ně byla vhodná kombinace s kameny. Ty označují za páteř svého projektu.

„Kameny jsou pro nás úžasným materiálem, ty zajímavě tvarované jsme hledali na různých skládkách a pískovnách. Některé jsme použili jako výrazné solitéry, jako přírodní sochy. Nejsme přívrženci betonových ploch, proto jsme na příjezdovou cestu a cestičky zvolili jemný kačírek. Pro vyrovnání terénu okolo domu jsou na opěrnou zídku použity kameny z pole a okolí.“

Kámen a voda

Jaká by to byla zahrada v japonském stylu bez jezírek a kamenů. Manželé Vašákovi vybudovali nejprve menší nádrž ve tvaru ledviny o objemu 12 metrů krychlových, okolo ní usadili pomocí jeřábu velké pískovcové kameny o hmotnosti až osm tun. Součástí jezírka byla původně i takzvaná bažinka, která se ovšem v průběhu let ukázala jako problematická. Nešlo z ní vybírat náletový plevel, a proto ji majitelé zrušili.

Následovalo vybudování většího jezírka o objemu 25 metrů krychlových vody. Veškerá vybagrovaná zem byla použita na rozlehlou skalku, kterou rámuje suchá zídka z pískovce. Nad ní se nachází romantické prameniště vodopádu s napájením z tlakového filtračního setu pro jezírka.

To je doména pana Vašáka, který ochotně vysvětluje celý proces: „Voda se tady čistí mechanicky a biologicky. Filtrační systém se skládá ze tří filtrů, UV-C lampy a čerpadla pro zahradní jezírka. V nádrži se nacházejí okrasní karasi, především forma šibunk.“

Za domem bylo průvodně další jezírko na přebytky vodních rostlin, dnes slouží jako užitková zahrada pro brambory, cukety, mrkev a ředkvičky. Rajčata ovšem manželé Vašákovi pěstují v kontejnerech na terase, kde na ně neprší, jsou chráněná přesahem střechy před deštěm, a tak není nutné používat žádnou chemii na jejich ochranu. Společně o zahradu pravidelně pečují a během sezony tvarují túje a jalovce.

Zahrada je k jejich spokojenosti krásná po celý rok, nabízí nádherné průhledy a scenérie, po vzoru japonských zahrad je přirozenou součástí krajiny.

Text: Vlastimil Růžička, Foto: Petr Vinš

Poslat Messengerem

12.01.2018 | Zahrada