Zahrada z říše vodních zrcadel

O tom, že přísloví o kovářově kobyle nemusí vždy platit, nás přesvědčila návštěva zahrady u černošického zahradníka pana inženýra Řehoře. Originální řešení nezvykle úzké parcely ve strmé stráni svědčí o jeho schopnostech, citu a lásce k této hezké práci. Pojďte se pokochat společně s námi.

Zahrada byla založena roku 1922, těsně pod návrším kopce Horka, který se vypíná nad černošickým údolím. Dříve býval kopec celý porostlý mohutnými duby a borovicemi (dodnes pár posledních exemplářů roste právě na zahradě pane Řehoře), při založení zahrady jich ale většina musela ustoupit ovocným stromkům, které tu vysadil majitelův dědeček.

„Dědeček i tatínek měli zahradničení jako koníčka. Ovocné stromy vysázené dědou jsem postupně zlikvidoval, byly to již přestárlé vysokokmeny. Leknínům, které pěstoval otec, se věnuji už od svých 15 let," vzpomíná pan Řehoř a ukazuje na několik jezírek z litého betonu, v nichž bohatě kvete několik nově vyšlechtěných odrůd.

Úzký pozemek táhnoucí se po vrstevnici donutil majitele postavit hluboko zakotvenou opěrnou zeď z litého betonu, osázenou z přední pohledové strany kameny, která zpevňuje svah, do něhož je zasazeno koupací jezírko. Bezmála dvoumetrová hloubka dokonale splňuje podmínky ryb k přezimování a společně s křišťálovou vodou poskytuje také dokonalý komfort při koupání majitelů. Opravdovou slastí je opírat se ve vodě o dřevem obložený přepad a kochat se výhledem do celého údolí. O čistotu vody se stará čerpadlo a malý potůček, přes který voda cirkuluje zpět do jezírka.

V blízkosti jezírka je letní posezení

„Jezírko vzniklo teprve před pěti lety. Našel jsem v lese kámen a představil si, jak z něj teče voda. Tak vznikla myšlenka udělat si biotop konečně také doma. Koi kapři jsou originál dovezeni z Japonska, hladinu ale brousí ještě jeseter a u nás raritní veslonos. Když jsem sem ryby vysazoval, byly to malé čudly, dnes mají některé okolo půl metru a pomalu se sem nevejdou," směje se stále dobře naladěný pan Řehoř. V blízkosti jezírka je umístěno letní posezení, v současné době zde majitel také dostavuje svou „trucovnu" - prosklenou pracovnu, z níž se bude moci kochat výhledem na jezírko i údolí po celý rok.

Další láskou mistra zahradníka jsou skalničky, a tak není divu, že jim vyhradil poměrně velkou část pozemku. Klasické skalce v blízkosti domu sekunduje břidlicová partie se suchomilnými trvalkami, například kozincem (Astragalusa), hustými pichlavými polštáři ježur (Acantholimon) nebo zástupci z čeledi hořcovitých. Při vstupu na pozemek zase zaujme poměrně neobvyklá skalka z travertinu. Zahradě nechybí ani travnatá terasa a řada vzácných okrasných stromů, a tak si tu jistě každý host najde místo, na kterém mu bude nejlépe. Ale volba to bude vzhledem k pestrosti náročná.

text: Lucie Martínková, foto: Vilém Flenders

Poslat Messengerem

06.03.2013 | Zahrada