Osudový příběh Kunráta, knížete brněnského a znojemského, jsem si cestou v autě do Znojma přehazoval v hlavě, stejně jako obdivný respekt ke zdejší rotundě sv. Kateřiny. Jedna z teorií o ní dokonce tvrdí, že pochází z velkomoravských časů a postavy zde vymalované jsou Sámo, bájní i historičtí Přemyslovci a panovníci Velké Moravy. A ještě jsem myslel na skvělé víno z vinic nad Dyjí (hodlám zde pár lahví zakoupit), nedostižné okurky a první pokusy Prokopa Diviše s hromosvodem. (ČÁST 2.)

První část článku najdete zde.

Přestavby s otazníkem

Těším se na Olbramkostel (něm. Wolframitzkirchen), má status městyse a více než půl tisícovky obyvatel, snad tady už objevím něco kloudnějšího. Nejdřív mě ale skoro rozpláče nešťastný osud historického kamenného patrového domu, obdařeného nově ošklivou boční přístavbou a nedělenými plastovými okny (12), jak si tohle může vzít někdo na svědomí...

12

Úplně stejná otázka mě napadne o kus dál: takovéhle oplocení parcely, vysoké bezmála čtyři metry, by měl trestat tribunál v Haagu jako zločin proti lidskosti. Ještě že kouká alespoň ta kostelní helmice. Ironií života je, že Carl Unger, významný zdejší rodák a špičkový vídeňský malíř, je autor mnoha výtvarně excelentních řešení podobných stěn. Bohužel už ale v r. 1995 zemřel (13).

13

Dvěstěšedesátihlavá obec Žerůtky (něm. Scherutka) je poměrně malebná a překvapila první stavbou, kterou bych dnes označil za (víceméně) zdařilou, člověk toho nesmí chtít příliš (14).

14

Přestavba na rohu ulice je dalším příkladem malého rozmyslu a nulové pečlivosti projektování, škoda, to nároží je tak výzva zhola zmařená (15).

15

Také další dům původně exaktně jednoduchého tvaru ošklivě „ztloustl“ o vikýřovou dostavbu a vstupní partii, maně připomínající předpovědnu počasí, jaká se dala koupit za mého dětství: když vyšla panenka, bylo pěkně, panáček však zvěstoval déšť (16).

16

A tak se mi v Žerůtkách kromě uvedeného domu snad nejvíce líbil dětský domeček na zahradě, bunkr, věž, rozhledna, pozorovatelna, posed, kulometné hnízdo i hrad v jednom, nejspíš práce hodného tatínka (17). Jen doufám, že k němu ještě časem přibudou nějaké schody či žebřík...

17

Rozmanité půvaby Moravy

Citonice (něm. Edmitz) leží už opravdu jen pár kilometrů od Znojma, jejich katastry se dotýkají. Navíc tu bydlí skoro 600 obyvatel, šance na něco pěkného tak zřetelně stoupají. Líbí se mi tu docela pěkná náves po moravském způsobu, spousta opečovávaných předzahrádek, to se v Čechách většinou nevidí (18).

18

Pod hrází rybníka tu nalézám také tenhle rozložitý domek, k němuž přes řadu výhrad bych chtěl být shovívavý (19). Jinak mě ovšem v Citonicích nic jednoznačně potěšitelného nepotkalo, škoda.

19

V itineráři zbývá ještě Únanov, největší obec mezi všemi dnešními vesnicemi, vždyť tu má domov přes 1 300 usedlých. Taková vesnice jen malý kousek od okresní metropole snad bude novými rodinnými domky posázena jak hruď korejského veterána medailemi. Název této prastaré obce (pův. Hónanov nebo Ounanov, něm. Winau) opravdu nepochází od biblického Ónana (jak vás to vůbec mohlo napadnout?), nýbrž od přídavného jména „uný“ nebo také „juný“, což ve staročeštině znamenalo „mladý“ nebo „čerstvý“

Jako takřka všude jinde i tady je to, co se pejorativně nazývá podnikatelským barokem, pořád v kurzu. Dva štíty, na sebe kolmo orientované, s polovalbou, střešními přesahy a mohutnou podlomenicí, doplněné obloučkovými okny, kam oko pohlédne, a samozřejmě jistá nepřehlédnutelná tuhost, ba takřka posmrtná strnulost, která z domu čiší. Naproti tomu oplocení je rozehráno dosti vzdušně a lehce a jako kamenická práce zaslouží uznání (20), (21).

20

Jeden větší kámen a k tomu nespočet kamenů menších i docela malých, pokud možno to celé nezapatlat betonem a nechat pěkně propadlou spáru, ano, to beru.

Přímo naproti stojí pozoruhodný patrový dům s pultovou střechou o nevelkém sklonu. Je z valné části obložen borovými lamelami, které však po několika létech tuze zčernaly (22). Přestože je slunný den, pod garážovací pergolou je následkem ztmavnutí obkladu, jež pohlcuje sluneční paprsky jak černá díra, takřka tma. Škoda, že jsem dům nevyfotil před takovými deseti léty, musel být opravdu krásný.

22

Pak si všímám ještě docela půvabné přízemní stavbičky, když bungalov – tak, prosím, nějak takhle, bez valby, metrových přesahů a růžového nátěru (23).

23

A ještě jeden zdařilý únanovský dům ti chci, milý čtenáři, ukázat. Také on si vystačí s bílou a hodně tmavošedou, vstup má orientován „v náruči“ mezi plochostřechou garáží a hmotou hlavní stavby, v jakémsi propojovacím krčku (24).

24

Odjíždím, ukončiv znojemskou výpravu, když tu náhle přes pole zahlédnu bělavé srostlice skupinové výstavby. Jsou jedním slovem krásné. Takže mně to nedá a z Přímětic (působil tu svého času Prokop Diviš a dělal tu své pokusy s bleskosvodem) přináším ještě alespoň tři fotografie (25), (26), (27). I když vím, že tady jsme už na území okresního města, budiž mi odpuštěno.

27

Na příští výlet za českými chaloupkami se těší

Ing. arch. Jan Rampich

* * *

Předchozí díly seriálu "Jak se staví..." Jana Rampicha:

Jak se staví na Nymbursku, část 1.

Jak se staví na Chebsku, část 1.

Jak se staví na Lounsku, část 1.

Jak se staví na Kolínsku, část 1.

Jak se staví na Mostecku, část 1.

Jak se straví na Náchodsku, část 1.

Jak se staví na Teplicku, část 1.

Jak se staví na Pelhřimovsku, část 1. 

Jak se staví na Kutnohorsku, část 1.

Jak se staví na Benešovsku, část 1.

Jak se staví na Prachaticku, část 1.

Jak se staví na Berounsku, část 1.

Jak se staví na Klatovsku, část 1.

Jak se staví na Rokycansku, část 1.

Jak se staví na Rakovnicku, část 1.

Jak se staví na Domažlicku, část 1.

Jak se staví na Písecku, část 1.

Jak se staví na Příbramsku, část 1.

Jak se staví na Tachovsku, část 1.

Jak se staví na Havlíčkobrodsku, část 1.

Jak se staví na Mladoboleslavsku, část 1.

Jak se staví na Českokrumlovsku, část 1.

Jak se staví na Hodonínsku, část 1.

Jak se staví na Táborsku, část 1.

Jak se staví na Karlovarsku, část 1. 

logo MessengerPoslat Messengerem