Soukromá zahrada plná chutí a barev

Ekozahrada může být nádhernou ukázkou hojnosti našeho světa. Příroda celé dlouhé věky vytvářela obrovskou pestrost rostlinných i živočišných druhů a forem. Je jich tolik, že dodnes o mnohých z nich víme jen velmi málo. Do toho všeho člověk začal vybrané druhy šlechtit, křížit a selektovat ty nejzdařilejší exempláře. Tím z mnoha druhů vznikly další spousty odrůd a plemen. Výsledkem je ještě větší hojnost, kterou jen stačí do našeho života pozvat.

Přes ohromující výběr potravin v supermarketech je jídelníček civilizovaných lidí velmi chudý. V barevných obalech různých značek se skrývá jen několik základních druhů plodin, které za pomoci koření, soli, cukru a chemických ochucovadel živí lidstvo po celé planetě. Je důležité si uvědomit, že i když žijeme v době, kdy máme na dosah nejvíce druhů a odrůd rostlin v celé lidské historii, většina populace pojídá denně chudou průmyslovou stravu bez života.

Ekozahrada skýtá nejkratší a nejsnazší cestu k potravinám, které nás nejen živí, ale i léčí, regenerují tělo i mysl a dělají nám radost, už když rostou. Rád bych vás nalákal k vytváření vlastního živého jedlého světa malou procházkou po vší té rozmanitosti, rozdělené podle velikosti do rostlinných pater. Vyšší patra sázíme na severní stranu zahrady a s nižšími od nich klesáme k jihu, aby všechna měla dostatek slunce.

Vysoké stromové patro

Kromě kyslíku, stínu, krásy a nenapodobitelné atmosféry produkují stromy i různé plody. Základem ekozahrad by měly zůstat ty nejznámější, jako jsou jabloně, hrušně, slivoně a třešně. Tvůrce dobrého designu zahrady by měl vědět, že odrůdy jabloní, hrušní i jiných druhů se liší dobou zrání. Takže chcete-li například mít vlastní zdroj jablek na celý rok, potřebujete k tomu čtyři jabloně. Každou jiné odrůdy, zrající v létě, na podzim, začátkem zimy a v zimě.

Letní a podzimní jablka se sklízejí ze stromů zralá a jsou ihned vhodná k jídlu. Dlouho se skladovat nedají. Ty raně zimní zrají až po sklizni ve sklípku přibližně do Vánoc, zimní odrůdy se vybarvují v přepravkách až po Vánocích a mohou se skladovat, dle odrůdy a vlastností sklepa, třeba až do příštích jablek.

Málokdo ví, že aby se odrůdy vedle sebe vysazené dobře opylily a měly hojnost plodů, je potřeba vybrat je k sobě i podle doby jejich kvetení. Ve své knize „Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku“ jsem pro správný výběr odrůd uveřejnil obsáhlý návod, seznamy odrůd a tabulky. Vysoké stromové patro můžeme vysadit i z ořešáků královských a jedlých kaštanovníků. Jejich chutné plody mají vysokou výživnou hodnotu a plodnost je vysoká. Jeden statný dospělý kaštanovník může poskytnout potravu člověku na celou zimu.

Pečené kaštany, kaštanové pivo, kaštanový pudink... Ale to by nebylo moc pestré, proto si vysadíme i moruše, které mají sladké plody připomínající ostružiny, oskeruše s jeřabinami velkými jako malé hruštičky, jedlý jeřáb odrůdy Moravský sladkoplodý, lísku tureckou pro její hezkou pyramidální korunu a chutné oříšky, dřezovec trojtrnný pro velikánské lusky plné jedlých semen, která po uvaření chutnají jako luštěniny, a máte-li opravdu velký pozemek, pak můžete zkusit sehnat i mrazuvzdorné ořešáky černé, japonské, popelavé nebo ořechovce pekany.

Nízké stromové a vysoké keřové patro

Sem patří meruňky, broskvoně, mandloně, višně a například stále málo známé mišpule. Mišpule se jedí až po přemrznutí, z plodu si přímo do pusy mačkáte vynikající sladkokyselé pyré. Více pozornosti zaslouží i kdouloně s tvrdými voňavými plody. Do větších zahrad se vejdou i myrobalány, nazývané špendlíky, z nichž některé mají plody šťavnaté, vynikající chuti.

Lísky obecné si můžete pořídit jako velkoplodé odrůdy a louskat po večerech oříšky. Z vysokých keřů získávají na popularitě severoamerické muchovníky, jejichž plody chutnají moc dobře a od jara do podzimu tyto dřeviny zajímavě vypadají. Z našich původních keřů doporučuji dřín plodící oválné červené třešničky, které změknou a zesládnou těsně před opadem.

Starý známý černý bez má využitelné květy i plody. Rakytník je keř, který je i po opadu listů obsypaný spoustou oranžových kuliček s vysokým obsahem vitaminů a léčivých látek. Hlošina okoličnatá by si zasloužila více pozornosti, její červené plody velikosti rybízu chutnají skvěle a také ve spolupráci s jistými bakteriemi na kořenech produkuje do půdy dusík (stejně jako rakytník), čímž dobrovolně a zdarma hnojí okolní vegetaci. Z rarit, které teprve nakukují do našich zahrad, lze zmínit muďoul s báječnými plody tropické chuti, tomel viržinský, příbuzný teplomilného kaki (churma), a báječné jsou i velkoplodé hlohy. 

Nižší keřové patro

Klasiky jako rybízy a angrešty asi není třeba představovat, ale méně známý je kříženec černého rybízu a angreštu zvaný josta. Důležité pro ekozahradníka je, že tyto meruzalkovité keře dobře snášejí polostín a mohou plodit i pod korunami vyšších stromů a keřů. Slunné místo tím ušetříme pro aronii, která má zajímavé černé plody podobné jeřabinám a je z nich výborná šťáva. Kdoulovce nádherně kvetou a jejich malvičky, tvrdé vonné plody, mohou chutí nahradit v mixovaných nápojích citron.

Japonský kdoulovec zůstává nízký, zatímco kdoulovec lahvicovitý dorůstá až dva metry, oba jsou hezké a jedlé. Veliké šípky poskytují růže svraskalá a dužnoplodá, zatímco plnohodnotnou náhradu borůvek nám poskytne zimolez kamčatský. Ten nepotřebuje kyselou půdu jako borůvky a plody zrají už koncem května, když ještě kvetou pampelišky. Dále máme na výběr spousty odrůd maliníků, ostružiníků, včetně beztrnných, a existují i velmi chutní kříženci, tzv. malinoostružiny. 

Bylinné patro

Kdo by nechtěl mít u vchodu středomořské bylinky na čaje a kořenění, třeba šalvěj, levanduli, tymián, yzop nebo z těch našich lučních dobromysl a mateřídoušku? Stačí slunné sušší místo a porostou bujně. Existuje ale i sortiment trvalek s jedlými listy, květy, výhonky, plody, kořeny, cibulkami nebo hlízami. Jedlých a léčivých trvalek, které porostou na většině zahrádek, jsou stovky. Dokonce i známé „plevele“, jako je pampeliška, kopřiva nebo bršlice, patří mezi nejvýživnější rostliny, jaké si člověk na talíři může přát. Také kostival má mladé listy jedlé, plné cenných minerálů a vitaminu B12.

Česnek medvědí vyhání své výtečné listy z rozmrzlé půdy už v předjaří. Merlík všedobr je uznávaná „špenátovka“ našich předků. Zahradní šťovík produkuje veliké, příjemně kyselé listy. Denivky všech barev mají jedlé květy. Chcete brambory bez práce? Pořiďte si topinambury. K sehnání jsou i trvalkové druhy cibulí, například cibule zimní (ošlejch) nebo šalotka. V humózní půdě na slunci i v polostínu můžete hostit libeček a rebarboru.

Křen zasazený pod ovocné stromy prý odpuzuje některé jejich houbové choroby. Čechřice vonná má listy chutnající po anýzu. Sléz pižmový je univerzální salátovka, listy i květy. Groundnut je výborná hlíza s popínavým stonkem, hodně populární u amerických ekozahradníků. V zahradách našich předků míval své místo hrachor hlíznatý a sevlák cukrový, jehož kořeny chutnají jako pastinák. Mochyně židovská třešeň v plné zralosti skrývá v krásných lampioncích jedlé plody. Kromě velkých jahod můžete vysadit i ty malé lesní, udělají zajímavý půdní pokryv se spoustou aromatických jahůdek.

text a foto: Jaroslav Svoboda

Poslat Messengerem

04.09.2015 | Zahrada